Princezna ze mlejna

Zde už pomalu začínala vystrkovat růžky novodobá koncepce Troškových pohádek, tedy mylně nabytý dojem, že aby se rozprávka dětem líbila, je třeba do ní vtěsnat co největší množství neustále ječících, křičících a přihlouplých „legračních“ postaviček. První díl Princezny ze mlejna to naštěstí ještě odnesl v poměrně snesitelné normě, kdy tuto charakteristiku obdržely jen čtyři základní postavy, Knížepán, Čert, Vodník a Čarodějnice. Navíc všechny tyto postavy byly zahrány obstojnými herci, tak lze s klidným svědomím říci, že byly snesitelné, což se ovšem Troškovi v pohádce povedlo naposled. Jinak samotná PzM je poctivá pohádka zaměřená především na ty nejmenší, obsahuje prvoplánově vtipné situace založené na tom,že zlý Knížepán spadne do vody , nebo že si Čert připálí ocas. Ústřední dvojici to sluší, „Petře Petříčku“ je líbivá písnička a dobro a zlo je jasné, prostě děti budou nadšené, dospělí ne, ale nudou taky neumřou. (26.01.2007)

Československá kinematografie měla dva parádní žánry. Malé příběhy ze života obyčejných lidí a pohádky. Po revoluci na svoje bývalé mistrovství zatím marně navazuje. Princezna ze mlejna je jednoznačně ten lepší z pokusů, a nebál bych se ho označit za ten zatím nejlepší z druhého zmíněného žánru. Má s citem zahrané postavy, atmosféru a dokonce i humor, co zabaví ty starší. Hodně z dojmu dělají chytlavé písničky a skvělí herci. Andrea Černá se do role nevysvobozené princezny asi rovnou narodila a o Radku Valentovi se dá říci to samé, jen v mužské verzi. Kupodivu film Zdeňka Trošky patří k tomu nejkvalitnějšímu co u nás do půlky devadesátých let vzniklo. Nebo na co si vzpomenete? Saturnin, Šakalí léta a dál? (15.01.2017)

Návrat k tradičním českým pohádkám s čertem, vodníkem a mlýnem by mohl vyjít, kdyby se ho ujal někdo méně podbízivý a také mající soudnost. Troška tímhle nedisponuje, ale za to má elán každé druhé léto poslat do kin něco s českou letní atmosférou, něco pokud možno hodně blbého, a pro mě nezáživného. K téhle pohádce jsem si za celou dobu nebyl schopen najít vztah nebo nějakou cestu. Chaotičnost, některé scény s blábolivým čertíkem (ženská dělající bezpohlavního čerta, to je zase další debilita), ryzí improvizace prodloužená zahálením střihačových nůžek a nějaký souvislý děj se proměnil v trapárnu, na boj Knížepána s mládencem o nějakou mlynářskou holku s pěknou výpravou a kostýmy. Pro mě tedy hovadina, která je tak jednoduchá a přizpůsobená těm, kteří chtějí být oblbováni Troškovými výkřiky do tmy u jihočeských rybníků plných kvákajících žab za svitu obří luny. Dík Troško, ale tuhle nevkusně pohádkovou romantiku si nechám ujít. Toho žvatlajícího čertíka si mohl zahrát klidně ty. 20% (06.06.2012)

Troškovy filmy kromě trilogie Slunce seno sice zrovna moc nemusím, zvláště pak ty jeho „kousky z posledních let“, ale tato pohádka se mu docela povedla. Máme zde pohlednou dcerku mlynáře Elišku, upištěného čerta Yvetku Blanarovičovou a otravného pána Ladislava Županiče. Když jsme byli menší, dost často u nás oba díly běželi pořád dokola, páč moje mladší ségra na nich ulítávala… (18.11.2018)

K téhle pohádce se i po patnácti letech, kdy byla natočená, strašně ráda vracím, má úžasné písničky a jako malá jsem Jindřicha milovala, to mi zůstalo dodnes. Některé hlášky z tohohle jsou prostě nesmrtelné (i když moje oblíbená "Žán, přinesl mi okno" je až ve dvojce :D). Klasická česká Troškova práce, to jsou ty pravé novodobé pohádky. (03.02.2011)