Paralelní matky

Jednoduchý dej a za kýbeľ drístov. Bolo to ako mať chuť na pizzu, ale prísť omylom do reštiky gluten free. Alebo chcieť ísť von, ale nemôžete, lebo vám dôjde, že ste v covid karanténe. Čo má ten Almodóvar s tými matkami - Nič o mojej matke, Horor s ňou a neviem čo všetko? Vkuse nejaká tehotná, alebo MATKA! A okrem Penélope mi boli všetci herci nesympatickí. (05.03.2022)

WE SHOULD ALL BE FEMINISTS Těžko lze přijít s random almodóvarovštějším titulem, než Madres Paralelas, a to i když si odmyslíte, že ho známe od Rozervaných objetí. Přesto jakoby se Almodóvar pokoušel dělat všechno i trochu jinak: Natočil film o matkách, v němž je nositelem klíčové rodičovské intuice heterosexuální muž. On, který kdysi diváka freneticky doslova mrdal  okázalými nápady od titulků k titulkům, nechává dnes filmařskou náruživost prýštit pozvolněji a erupcemi typu lesbické vzplanutí za tónů Summertime od Janis Joplin spíše šetří. Ať už jde o promyšlenou umírněnost nebo symptom nastupující filmařské impotence, výsledkem je společně s neobvyklým akcentováním politických a historických motivů něco velmi nečekaného - příjemně tlumená divácká zkušenost. (30.09.2022)

Paralelní matky jsou dalším skvělým počinem Pedra Almodóvara. V kině jsem je bohužel nestihl, přestože jsem se na ně dlouho těšil, tak alespoň nyní jsem si tento pro mě dosti značný rest konečně doplnil. Režisér stále ohromuje nesmírnou výtvarnou i obrazovou bravurou a výjimečnými hereckými výkony (klasicky dokonalá Penélope Cruz a překvapivě vyspělá Milena Smit). Na rozdíl od svých dřívějších, bizarně i dojemně výstředních děl přidává tentokrát i určitý společenský přesah v podobě aktuálních úvah o vlastní historii a nemožnosti věčné lži. Film je to prostý, chvílemi až triviálně melodramatický, avšak v klíčovém momentu Almodóvar zařadí na plný pohon; nikoliv vypočítaný předem, nýbrž osudově přirozený nával emocí v závěru filmu veškeré potenciálně negativní připomínky jakoby vymetá z divácké paměti. Je až s obdivem, že kultovní tvůrce, kdysi hýřivý provokatér a energický vypravěč, v pozdním období své kariéry točí čím dál tím více údernější a údernější filmy; a také osobnější. Předchozí (částečně autobiografická) Bolest a sláva mě smetla ještě o něco více, ale i tak jsou Paralelní matky půvabným (a opětovným) režisérovým vyznáním se ženské emancipaci i rodné zemi, a především pak krásnou filmovou podívanou, která nenechá jedno oko suché. 75%. (11.06.2023)

Almodóvar stretol Hemingwaya, ale zakecal sa s ním o materstve. Po zobudení to celý nadšený hodil na papier. Myslel si, že vyšperkuje všetky detaily, ako nezabudnúť odpojiť kameru, keď sa detská postieľka presúva do inej izby, ale v celom filme neriešil kojenie, tak ho aspoň dal na plagát. Výsledok, vrstevnatý príbeh z rýchlika. Komu zvonia do hrobu? Tvojej dcére, ktorá vlastne nie je tvoja, vieš čo, to je na dlho, poď radšej hľadať dávno mŕtvych predkov. (13.08.2022)

Ale no! Pedro, čo sa deje? Kedysi také úžasné filmy a teraz takéto priemerné "kasové trháky"? Základ príbehu síce nebolo nič takého, čo by tu ešte doteraz nebolo, ale povedal som si : OK, nevadí, aj tak sa dá na tomto námete super stavať. Po scenáristickej stránke to napokon nebolo vôbec na zahodenie, a Pedro držal Janis v permanentnej dileme. A keď prišiel ten zásadný zlom, tak som si len povedal, že "hmm, no čo už". No a to prepojenie na občiansku vojnu, to bolo dosť odveci. Od Pedra by som určite čakal niečo dômyselnejšieho a komplexnejšieho. Takže som zostal nemilo prekvapený. Každopádne, aspoň tie 3* si to zaslúži! (27.03.2022)