Film roku

Film roku je jedním z těch dramat, která by zkrátka nefungovala bez dobrých herců. Což tady naštěstí neabsentuje. Trojlístek hlavních protagonistů má mezi sebou skvělou chemii a ač má snímek nálepku komedie a smát se opravdu budete, tak většinou spíš jen hořce. I přes přehršel sebeironie jde totiž převážně o drama, beroucí si na paškál mnohá zákulisní úskalí filmové branže, kde bezesporu existuje koňská dávka talentu, ale v docela odlišných podobách, jež dohromady vytvářejí nekompaktní třaskavou směs. Lidé od filmu z toho tak, jak jsou zde vykresleni nevychází právě nejlíp. Je to vtipné a přitom smutné a všichni tři titulní herci jsou skvělí, přitom má celý snímek i emotivní přesah a rozhodně neupadá do vod laciné parodie, čehož jsem se u traileru přeci jen maličko obával. Obratně nastavené zrcadlo pokrytectví Hollywoodu a vůbec áčkové produkci okolo pohyblivých obrázků. Tohle se povedlo. (16.05.2022)

Ačkoli je Film roku naplněný přímo perfektními hereckými výkony, film roku se bohužel nekoná. Chybí mu trochu té větší bizarnosti a momentů překvapení (výjimky se najdou). Satira na filmový průmysl sice funguje dobře a člověk si rozhodně ze snímku něco odnese, ale zejména ve druhé polovině film ztrácí dech a to vlivem stále se opakujících scén (postavy se nijak nevyvíjí). A tak i přesto, že stopáž zde není nijak strašně přepálená, máte prostě pocit, že se Film roku táhne. Škoda, že se tvůrci nerozhodli si trochu ulítnout, jelikož si myslím, že takhle to polovina širšího publika dostatečně neocení, každopádně Penélope Cruz jsem tu svéráznou podivínku věřil neskutečně. (17.08.2022)

U Filmu roku jsem se náramně bavil. I jsem si vzpomněl na Tenkrát v Hollywoodu. Proč?  DiCaprio a Pitt tam předváděli herecký koncert a ještě se u toho skvěle bavili. Byl to velký zážitek a dvojka Antonio Banderas a Oscar Martínez mi to svým výkonem připomněli. Byli fakt výborní a Antonio nám zraje. Přijde mi herecky pořád lepší. A samozřejmě rovnoceným partnerem jim tady byla Penélope Cruz. Užil jsem si to moc. 9/10 (19.05.2022)

Herecký koncert troch hercov vo filme o filmu. Zhruba do polovice filmu mi stačilo sledovať ego a maniere jak extravagantnej režisérky a jej dvoch namyslených hercov pri skúškach nového filmu, ale furt to bolo o tom istom a málo bláznivé a vtipné. Príliš rýchlo sa to zunuje a stane sa to predvídateľné (napríklad Banderasova etuda o smrteľnej nemoci bola jasná od začiatku). Zo stereotypu film vytrhne až posledných pár minút, keď sa pritlačí na absurdnú stránku. Škoda, že to neprišlo oveľa skôr. Takto šialené to malo byť od začiatku. Takže celkovo priemer s dobrými hereckými výkonmi o troch otravných postavách. 5/10. (16.08.2022)

„Člověk vidí to, čemu rozumí, to čemu nerozumí, to se mu nelíbí.“ // Celé putování filmovou branží a vlastně i životem samotným v jednom filmu, ve Filmu roku, doslova. Koukat na film s vědomím, že není dobrý, ale zároveň ho milovat, nebo nenávidět film u kterého víte jistě, že je naprosto skvělý.... Hrát si na chytráka a vést dlouhý monolog o věcech, který vlastně nedávají smyl, a zároveň vychvalovat do nebes něco, čemu vůbec nerozumíme, jen abychom nevypadali hloupě. A co víc si vlastně od filmu přát?! Upřímný. Vtipný. Tragický. Naivní. Podlý. To všechno zároveň a mnohem víc. Řekni mi 20krát „Dobrý večer“, ale jen jednou to bude správně. 80 % (16.08.2022)