Slunce, seno a pár facek

V Hošticích se chystá velká svatba - Blažena Škopková a Venca se budou konečně po letech brát. Vše ale může zhatit návštěva profesorky Gábinky, která se kdysi spustila s živočichářem Béďou, ale ten v rámci zachování svých vztahů s Evičkou všechno hodí právě na Vencu. Škopková chce zachovat čest svojí dcery, a tak jí úpěnlivě hledá nového ženicha - a že jich malá vesnička nabízí ... Ať si říká kdo chce co chce, tady ta série Troškovi stoprocentně vyšla. Možná by si ti věční rejpalové měli uvědomit, že taková doba byla, a leckdy i dnes byste na venkově některé charaktery podobné filmu našli. Hereckému obsazení samozřejmě vládne Helena Růžičková - předpokládám, že role Škopkové jí byla psána na tělo - a i když spousta ostatních je také skvělých (Luděk Kopřiva jako farář Otík nebo bezkonkurenční flegmatik Škopek v podání Stanislava Třísky), tak Helenka vládne. (18.03.2010)

Slunce, seno a pár facek, pokračovaní “tradiční“ České komedie, Slunce, seno, jahody. Další osudy lidí z malé, zapadlé vesničky. Děj mi přijde tentokrát úplně o ničem, ale opět je tu pár skvělých scének a více podařenějších vtípků. Narazíme tady na pár tradičních hlášek a to všechno opět v příjemné lokaci vesničky. Ale jinak to zase není nic extra a kult jako pro některé, to rozhodně pro mě není. Ale svoje kouzlo to má. Je to podle mě poslední, v celku vydařená komedie Zdeňka Trošky. Jinak o hercích ani nemluvím. Ti sou stejní jako v prvním díle. Nenadchnou, ale ani neurazí. To je asi všechno. Takže si myslím, že ten jeden večer v roce kdy to reprízují, byste mohli obětovat a pustit si to. 3 hvězdy. (21.09.2010)

Zdeněk Troška točil samý sračky. Myslel si, že je to známka punku. Mě teda malicherný problémy několika naprosto zbytečnejch existencí, který všichni vypadaj, že postrádaj jakýkoliv známky inteligence, zkrátka vůbec neberou. Narozdál od Civala jsem se jednou zasmál. Pobavil mě ten dabing porna. Ale to je asi tak všechno. Jako komedie tim pádem NIC. A jako cokoliv jinýho taky nic. Osudy živočicháře Bédy a účetní JZD Evičky mě holt k obrazovce nepřitáhnou. (01.05.2006)

V roku 1989 mala kino premieru druhá časť ľudovo buranskej komédie zo života prostých občanov juhočeskej dedinky Hoštice. Režisér Zdeněk Troška vyprodukoval film "Slunce, seno a pár facek". Je to pokračovanie snímku "Slunce, seno, jahody", ktorý natočil šesť rokov pred tým. Podarilo sa mu dať dohromady takmer všetkých hercov i nehercov z pôvodneho filmu. Obklopil sa tými istými spolupracovníkmi (hudba: Karel Vágner, kamera: Josef Hanuš, scenár: Petr Markov) a celé to pojal v rovnakom duchu jednoduchej vidieckej komédie. Takže sa dá povedať, že je to v podstate taká istá krávovina ako jednička. ** (05.09.2015)

Každý deň sa nevidí, aby sa plátnom preháňala echt paleolitická venuša. Stará dobrá matriarchálna Magna Mater ochraňuje rodinný kozub až triesky (šípky) lietajú a na milosť dokonca berie i starého, hoci ten má hnusné k a nikdy nevidel (alfa) samicu s tvrdým (i). Ex-Magna Mater je vypoklonkovaná mimo jaskyňu a tajne buduje Stonehenge, resp. zbiera suiseki ("Maminko, k čemu jsou vám v posteli kameny?!"), velebný šaman sa dovoláva Panenky Skákavej a divožienka Kelišová žije len prirodzeným procesom nadobúdania informácií nevyčísliteľnej hodnoty. V dome i na priedomí sa odohráva ukážková biedermeierovská trojgeneračná pohoda so zdôraznením pojmov ako sú dôstojnosť, zbožnosť, prívetivosť... Tento film mal už v čase vzniku kultový status a jeho dnešné desivo nízke hodnotenie si vysvetľujem jedine skresľujúcou optikou šialených hrôz, ktoré Troška začal produkovať po revolúcii. Ako vidím, bratia Česi si túto drasticko naturalistickú hypercrazy komédiu so zmyslom pre extrémne burleskný humor a neodolateľným paradokumentárnym drajvom v posteľových a stolových konverzačných scénach nijak zvlášť nepovažujú. Tak im treba. Mám šťastie, ja som si ju kráľovsky užil. PS: Marie Švecová nebola amatérska herečka, pred prvou klapkou mala kompletne naštudovanú Stanislavského metódu. (04.07.2009)