Lékořicová Pizza

S P.T. Andersonem se v jeho kinematografii potkávám snad pouze dvakrát. Zbytek jde mimo mě a to především poslední dobou. Lékořicová pizza bohužel není výjimkou. Dokážu ocenit dobový feeling a také dospívání v 70tých letech v USA. Super jsou také neokoukané tváře v hlavních rolích. Alana Haim z kapely Haim ukázala, že kromě bicích umí hrát i ve filmech a Cooper Hoffman zase podědil co se dalo. Nestačí to. Vadí mi ta roztříštěnost motivů a slepých odboček, které jsou sice vyplněné známými hereckými jmény, ale v celkovém vyznění to v mých očích nedrží tak nějak pohromadě a je to někde na pomezí mezi feel good komedii a dramatem o dospívání. PTA prezentuje širokou paletu motivů a já tak nějak nevěděl, co si vybrat. (20.04.2022)

Kámo, to ti bol scenár! Generačné letné uvolnenie jak od Linklatera, ale pevne v Andersonovskom voľnom svete. Ako to nazvať? Obyčajní ľudia na pozadí doby? Vedľajšie postavy?    Najlepšie na tom je, že stále sa dá natočiť feel good film, aj bez úbohého, iritujúceho vybrnkávania a pozitivistických new age bullshitov. (24.02.2022)

Nic víc než 2 hodiny dlouhá nuda. V podstatě jde pouze o nepříliš zajímavý příběh o třicetileté židovce, co tráví veškerý svůj čas s partou chlapců okolo 15-ti let až se nakonec do jednoho z nich zamiluje. Vážně inspirativní... Za nejzajímavější scénu považuji zběsilou jízdu se stěhovacím náklaďákem způsobenou benzínovou krizí. Zbytek nestojí za zmínku. 36% (02.04.2022)

Ještě ani nebyl na světě a jeho otec už s Paulem Thomasem Andersonem natočil čtyři velmi dobré filmy. Že mu sedmdesátky jdou, dokázal režisérský chameleon Anderson už v Hříšných nocích, kde rovněž dbal na dobový detail, nabízel dlouhé záběry, budoval atmosféru a jeho svět dýchal a hýřil životem. Platí to i tady, jenže překvapivě nejvíc drhne hlavní dějová linka. On se snaží ještě něco vytěžit z několika někdejších druhořadých dětských rolí, ale zároveň chce rozjet vlastní byznys, protože se opravdu nechová jako typický teenager, ona mu s jeho četnými nápady začne pomáhat. A tak nějak sama v případě svého života nepočítá s lepšími zítřky. On tvrdí, že ona bude jednou jeho ženou, ona to vidí jinak. Navíc je mezi nimi zhruba desetiletý věkový rozdíl. Atmosféra, herci (debutující hudebnice Alana Haim nakonec ta prsa ukáže jen rovněž debutujícímu Cooperovi Hoffmanovi), detaily, chytlavý soundtrack, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký zážitek. Jenže není. Divák se totiž někde za půlkou definitivně ujistí, že ho kupodivu jejich příběh občas poháněný podivnými momenty moc nezajímá. Jsou to vlastně méně či více příjemné epizody z jejich dlouhodobého a měnícího se vztahu, jeho dramatická struktura se ale nečekaně brzy rozpadá. Anderson příliš nezískává ani ze svých (tradičních) temperamentních vedlejších postaviček. Chvíli jsem cítil Crowea, chvíli Linklatera, možná i Altmana. Za mě hrozně málo vtipné a beztvaré. Výsledek navíc subjektivně trvá ještě o půl hodinu víc. (12.03.2022)

Tak i Paula Thomase Andresona přepadla jistá vzpomínková nálada. Ach jo. Takže si to dáme zase pěkně znovu. Dobové songy, dospívání, lásky, občas nějaká ta kulišárna, v hlavních rolích neznámí lidé, camea naopak řádně natřískané. Co se mě snažil film sdělit moc netuším, koukalo se na to příjemně, ale podobných kousků vznikají každý rok dvě tuny a minule mě tenhle Anderson bavil určitě více. 60% (14.06.2022)