Slunce, seno, jahody

"Panenko Marie podsrpenská, vidíš to?" V době, kdy přišlo do kin první Slunce, seno, bylo jasné, že svět už nikdy nebude jako dřív. :o) Ale na druhou stranu se mi zase zdá přehnané, jak se všichni dělíte na dva tábory. Na utiskovanou menšinu sluncesenovských příznivců a bojovnou kohortu pohoršených estétů, kteří se křižují při pouhém vyslovení slova "Hoštice" a tu první skupinu mají za tlupu tupolebých tatrmanů jen proto, že se jí ten film zdá legrační. To je přece stejný nesmysl jako nařknout vášnivého diváka detektivek, že je masový vrah. :o) Tak jo. Přijdu o zdejší pověst jemnocitného intelektuála (o niž stejně nestojím) a s klidným srdcem přiznám, že se u tohoto filmu rád a opakovaně směju. Infantilní stařenka v obytné posteli, neúnavná zpravodajka Kelišová ("Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!"), farář Otík, povyšující slídičství na boží poslání a muzikální paní řídící Hubičková, marně je všechny umravňující, to jsou figurky, které mě prostě spolehlivě rozesmívají a dohromady tvoří něco jako české Zvonokosy. A pokud někdo sepíšete petici za to, aby Helena Růžičková dostala za Škopkovou posmrtného Oscara, můžete počítat s mým podpisem. Ta dobrá žena dala své roli všechno, co jen mohla, a ať se to komu líbí nebo ne, nejen, ale především díky Maruš Škopkové se stala nesmrtelnou. Sluncesenovská trilogie má zkrátka v erbu překřížené vidle a kravské rohy, ale na nic víc si taky nehraje a narozdíl od pozdějších Kameňáků je poctivě napsaná, zahraná a natočená. 80% (23.08.2006)

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)

Tohle milovanému/nenáviděnému Troškovi sedlo. Divák si i po letech přeje, aby se už konečně objevila Škopková, všechny zfackovala, stáhla nějakého toho králíka a zařvala si u Angeliky. V televizi k vidění s železnou pravidelností, poprvé to bylo s jistou dávkou nápadité venkovské zábavy. Tak to prostě je. (28.09.2014)

Zlatej šíp když slunce vyšle do polí,rozpálí zem chladnou, jahody když sládnou.Jehličím a senem voní okolí,to je léto co mám rád.Když má léto grády, když je správnej hic.Holky nás maj rády, my je o to víc.Troška něžný lásky nikdy neškodí,v trávě ani v jahodí.Když má léto grády, zem je blažená,vzhůru kamarádi k holkám do sena.Krásnej vzhled je rázem na ten boží svět,zemskej ráj to napohled.Slunce zář když mrakům karty zamíchá,ležím vedle tebe pod blankytným nebem. Dotýkám se tě a štěstím nedýchám,to je léto co mám rád.A proto: Když má léto grády, zem je blažená.Vzhůru kamarádi k holkám do sena.Na zázračný mládí můžeme si hrát,to je léto, co mám rád.:-) (23.10.2015)

Slunce, seno, jahody mi především přijde jako neochvějná freska českého buranství a pokleslého humoru, která za ta léta prorostla téměř celou naší náturou. Upřímně, neznám nikoho, komu by se tato šílená filmařina Zdeňka Trošky nelíbila a kdo by z ní neodcitoval alespoň jednu hlášku. Tohle je zkrátka "guilty pleasure" film na český způsob! (29.01.2020)