Dny čekání

Károly Makk v komorním dramatu reflektuje následky maďarského povstání a pozdním návratem, ale i nepřílišnou doslovností mi evokuje Michalkův pozdější film Pět večerů - čekající žena, muž vracející se z vězení. Tady je ale navíc Lukyna péče o stánoucí tchýni, kterou vytrvale přesvědčuje o tom, že syn ve skutečnosti pěstuje zdárnou kariéru filmového režiséra v Americe. Právě mozaikovité vzpomínky umírající ženy na své mládí vytváří parametry a dělají snímek formálně rafinovaným (a připomínají Sindibáda, který je na takovéto parametrické naraci založen úplně celý). (09.01.2012)

Dny čekání jsou zajímavým snímkem, ve kterém je styl některých scén přizpůsoben tomu, jak funguje naše mysl a paměť. //SPOILERY// Jeho jádro ale tvoří silný příběh o trojúhelníku umírající matka-její syn (politický vězeň)-její snacha. Tyto reálie jsou nám ale odhalovány postupně, což má silný emotivní účinek. Nejprve se totiž domníváme, že syn je v Americe a že matku chodí navštěvovat nějaký profesor, kterého má velice ráda. Obojí se ale později ukáže být milosrdnou lží vytvářenou právě snachou. //KONEC SPOILERŮ// Scény, ve kterých pozorujeme jakoby rozpomínání a přemýšlení staré ženy, jsou fascinující. Její paměť je tvořená střípky (krátkými záběry) jejichž zdroj je ve vzpomínkách, ale také ve věcech, které jsou rozmístěné po pokoji ženy. S jejím rozpomínáním se pak frekvence střihu zpomaluje a záběry se prodlužují. Vztah jednotlivých záběrů je často odvozen od způsobu asociativního způsobu fungování naší mysli. Nenechte se ale mýlit; film opravdu není pouhým stylistickým experimentem. Má silný příběh, který kromě emotivních scén, leccos vypovídá o tvrdé realitě v socialistickém Maďarsku. (20.02.2012)

Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá. (19.09.2013)

Maďarský snímek Szerelem od režiséra K.Makka, jenž si hraje s imaginací a snem lidské mysli. Sledujeme jednu starou paní, která již téměř celý svůj čas tráví ve své posteli. Jedinou radostí v tomto jejím stereotypním životě bývá návštěva její snachy. Ta, ji vždy přinese dopisy od jejího syna, který soudě podle těchto dopisů, žije svůj šťastný a pohodlný život někde v Americe, kde pracuje jako filmový režisér. Pravda je však úplně jiná. Velmi promyšlená hra, ve které nevíme, zda dialog dvou hlavních představitelek je stavěný na důvěře, lásce, či na lži a přetvářce. (06.01.2017)

Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. (23.02.2015)