Režie:
Károly MakkScénář:
Péter BacsóKamera:
János TóthHudba:
András MihályHrají:
Lili Darvas, Mari Törőcsik, Iván Darvas, Erzsi Orsolya, László Mensáros, Tibor Bitskey, András Ambrus, Gábor Kiss, József Almási, Zoltán Bán, Éva Bányai (více)Obsahy(1)
Adaptace povídek Tibora Déryho. Zatímco matka je v přesvědčena, že její syn žije šťastně kdesi v Americe, její snacha Luka věrně očekává jeho návrat z vězení, kam se dostal jako oběť politických represí v roce 1956. „Nekonečný“ dialog obou žen je apoteózou mravní síly, obětavosti, víry a lidské statečnosti. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (21)
Silný snímek, který těží z minimalistického pojetí, při kterém vidíme většinu filmu pouze umírající matku, která čeká na dopisy od svého syna, který je prý v Americe. Herecké výkony, hlavně matky "muže, který si žije svůj americký sen" , jsou skvělé a jen podtrhují dobře zvládnutý film. Jako film o stáří, důvěře, statečnosti a lásce je to výborné dílo, které je lehce pokaženo opravdu pomalým tempem. ()
Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. ()
Dny čekání jsou zajímavým snímkem, ve kterém je styl některých scén přizpůsoben tomu, jak funguje naše mysl a paměť. //SPOILERY// Jeho jádro ale tvoří silný příběh o trojúhelníku umírající matka-její syn (politický vězeň)-její snacha. Tyto reálie jsou nám ale odhalovány postupně, což má silný emotivní účinek. Nejprve se totiž domníváme, že syn je v Americe a že matku chodí navštěvovat nějaký profesor, kterého má velice ráda. Obojí se ale později ukáže být milosrdnou lží vytvářenou právě snachou. //KONEC SPOILERŮ// Scény, ve kterých pozorujeme jakoby rozpomínání a přemýšlení staré ženy, jsou fascinující. Její paměť je tvořená střípky (krátkými záběry) jejichž zdroj je ve vzpomínkách, ale také ve věcech, které jsou rozmístěné po pokoji ženy. S jejím rozpomínáním se pak frekvence střihu zpomaluje a záběry se prodlužují. Vztah jednotlivých záběrů je často odvozen od způsobu asociativního způsobu fungování naší mysli. Nenechte se ale mýlit; film opravdu není pouhým stylistickým experimentem. Má silný příběh, který kromě emotivních scén, leccos vypovídá o tvrdé realitě v socialistickém Maďarsku. ()
Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá. ()
Maďarský snímek Szerelem od režiséra K.Makka, jenž si hraje s imaginací a snem lidské mysli. Sledujeme jednu starou paní, která již téměř celý svůj čas tráví ve své posteli. Jedinou radostí v tomto jejím stereotypním životě bývá návštěva její snachy. Ta, ji vždy přinese dopisy od jejího syna, který soudě podle těchto dopisů, žije svůj šťastný a pohodlný život někde v Americe, kde pracuje jako filmový režisér. Pravda je však úplně jiná. Velmi promyšlená hra, ve které nevíme, zda dialog dvou hlavních představitelek je stavěný na důvěře, lásce, či na lži a přetvářce. ()
Reklama