Poslední metro

Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti (05.01.2009)

Co je to nespecifikovatelné NĚCO co mění klasický romantický příběh ve vynikající film?Je to vědomé jemné balancování na hranici divadelního kýče? Je to estetické a stylové propojení zkoušejícího se divadla s filmem samotným, díky kterému nerozeznáme realitu od divadla? Jsou to vynikající herci, jejichž charisma vám nedovolí z nich zpustit oči, ani když zrovna třeba jen nehnutě stojí? Je to asi všechno dohromady, ale pravý recept znal asi jen pan Truffaut... (16.07.2006)

Neviem sa zbaviť dojmu, že je tu zasadenie do konkrétnej doby na škodu... Aby som bol presnejší - vadí to príbehu, ktorý by som zhliadol radšej, než toľké balancovanie na hranici umenia pre umenie, ktoré, aby sa stalo dokonalým (a že to je dokonalosť sama!), nutne muselo voliť prostriedky, aké volilo, teda konkrétny priestor aj čas... Truffaut sa rád pohráva - divadlo predstiera život, v živote sa hrá divadlo a nakoniec už nie je jasné, kedy sa hrá a kedy žije. Žije ostatne len tak z polovice, tá druhá predstiera a koho viac baví ponáranie do príbehu než do formy, ten si to neužije (môj prípad). Naopak "inžinieri-architekti" majú vystarané o jeden z najsilnejších filmových zážitkov vôbec... Aj to treba vedieť (a vidieť nezaškodí). (18.07.2006)

"V Paříži se po jedenácté večer nesmí vycházet. Nikdo si nemůže dovolit zmeškat poslední metro..." V září roku 1942 byla polovina Francie okupována Němci a Truffaut do této doby zasadil jeden ze svých posledních filmů. Poslední metro je krásná variace na jeho starší snímek Americká noc; filmovou kameru vyměnil za prkna, která znamenají svět, a režiséra Ferranda vystřídal skrývající se ředitel divadla, autor a režisér Steiner. V tomto filmu však prim hraje především jeho manželka Marion (Catherine Deneuve) a mladý herec Granger (Gerard Depardieu). Snímek je metaforou přirozeného lidského odporu vůči utlačiteli a především také zobrazením obrovské lásky k divadlu, kterou "obyčejný" člověk chápe jen s obtížemi. Přitom právě kultura hraje nezastupitelnou roli v posilňování jakési národní pospolitosti. Podobně jako ve filmu Jules a Jim i zde se rozvíjí poutavý příběh vztahu trojlístku lidí - dva muži, jedna žena - který se odehrává na pozadí válečného strádání a zoufalé bitvy o divadlo, jehož přežití závisí na úspěchu připravované hry. Jako vždy vynikající režie (mého nejoblíbenějšího) Francoise Truffauta a skvělý Depardieu a Deneuve...v součtu pět hvězdiček. (03.08.2006)

Nedokážem dať tomuto filmu viac ako tri hviezdičky. Truffaut nakrútil film o filme (Americká noc) a ten sa mi páčil. Predpokladal som, že s filmom o divadle v divadle budem porovnateľne spokojný, s prihliadnutím k zbierke Cézarov a komerčnému úspechu. Bohužiaľ nefungovalo to. Na Depardieua mám rokmi vypestovanú alergiu a i keď v tomto filme má ešte ďaleko k obtlstnutému opilcovi obdivujúcom Putina, nezaujal ma. Dokonca ani ikona francúzskej kinematografie nie. Aj prostredie okupovaného Francúzska bolo vykreslené odlišne od mojej predstavy. A keď si pozriem moje hodnotenia Truffautových filmov zisťujem, že mojím obľúbeným režisérom bol v inej dobe, v inom konkurenčnom prostredí. (24.07.2014)