Poslední metro

Nie som príliš priaznivec filmov z druhej svetovej vojny. Neustále používajú rovnaké motívy, dokola skôr zneužívajú tragédie holokaustu a ich pointy a posolstvá vyznievajú rovnako. Preto je príjemné naraziť na film, ktorý pôsobí inovatívne, aj keď som ho videl 30 rokov po jeho vzniku a odvtedy sa toho o danej problematike natočilo neúrekom. Romantická dráma na pozadí vojnových udalostí a vojnové udalosti na pozadí romantickej drámy. (20.05.2012)

Námět vynikající, herci skvělí ale scénář jakoby mírně zprasený. Některé dialogy mají být velice reálné ale sklouznou do přehrávání. Závěrečná rekapitulace je slepená z hoven jak hnízdo. Nejasná je úloha hlavního hrdiny při atentátu z gramofonem. Depardieu říká, jak kdyby šel na výběrové řízení do pojišťovny, "Už tady hrát nebudu, zapojím se do odboje", to je opravdu naivní. Podobné pocity jsem měl při sledování Nad Mraky od Wenderse. Z tohoto díla se dalo vytěžit daleko víc. (11.05.2008)

"V Paříži se po jedenácté večer nesmí vycházet. Nikdo si nemůže dovolit zmeškat poslední metro..." V září roku 1942 byla polovina Francie okupována Němci a Truffaut do této doby zasadil jeden ze svých posledních filmů. Poslední metro je krásná variace na jeho starší snímek Americká noc; filmovou kameru vyměnil za prkna, která znamenají svět, a režiséra Ferranda vystřídal skrývající se ředitel divadla, autor a režisér Steiner. V tomto filmu však prim hraje především jeho manželka Marion (Catherine Deneuve) a mladý herec Granger (Gerard Depardieu). Snímek je metaforou přirozeného lidského odporu vůči utlačiteli a především také zobrazením obrovské lásky k divadlu, kterou "obyčejný" člověk chápe jen s obtížemi. Přitom právě kultura hraje nezastupitelnou roli v posilňování jakési národní pospolitosti. Podobně jako ve filmu Jules a Jim i zde se rozvíjí poutavý příběh vztahu trojlístku lidí - dva muži, jedna žena - který se odehrává na pozadí válečného strádání a zoufalé bitvy o divadlo, jehož přežití závisí na úspěchu připravované hry. Jako vždy vynikající režie (mého nejoblíbenějšího) Francoise Truffauta a skvělý Depardieu a Deneuve...v součtu pět hvězdiček. (03.08.2006)

V Němci okupované Paříži se v divadle Montmartre zkouší nová hra. Ředitel Lucas Steiner se musí kvůli židovskému původu schovávat, a tak ho zastupuje jeho žena Marion. Malá i velká dramata se odehrávají v zákulisí divadla i mimo něj. Herecky zcela dominují Catherine Deneuve a Gérard Depardieu. Je to dvojice, která patří snad k nejvyváženějším ve francouzké kinematografii a nejen ve francouzské. Je to opravdu velký divácký zážitek sledovat tyto dvě veké osobnosti. A když je ještě režíruje François Truffaut, pak snad ani nemohlo vzniknout nic jiného než opravdový filmový skvost. (11.05.2005)

Nemusím francouzský film od 60. let úplně milovat, ale pokud je zde autor, který vyniká, tak je to jednoznačně François Truffaut, který i filmem "Poslední metro" dokazuje, že měl neskutečný cit pro film a pro scény, stejně jako snahu přijít s něčím novým, zajímavým. Hlavně závěr snímku je naprosto geniální. Propojení života, divadla a filmu by asi nebylo možné vyjádřit lépe. (23.11.2015)