Alexander Veliký

Zdaleka ne takové, jak to líčily některé odsuzující ohlasy, ale hlavním kladem je především excelentní bitva u Gaugamély, která patří mezi nejlépe ztvárněné hitorické bitvy vůbec (zatímco Hydaspes je spíš na efekt). Film rozhodně oplývá několika výbornými momenty (zkrocení Bukefala), proti tomu stojí několik momentů vyloženě podivných (novomanželská noc s Roxanou), nehledě na celkem nelogicky umístěnou scénu Filippovy smrti. Pro Stonea je prostě těžištěm Alexandrova duše, bohužel vidíme spíš to, jak si jí "svědomitý Američan" představuje sám. O jeho dějinném významu tak prostě jen mentorsky slyšíme od Ptolemaia, než abychom si ji odvodili z událostí ve filmu. Osobně mi Alexandrův obraz ve filmu moc nesedl, působí často příliš přejemněle a "fňukavě" (jiný slovo mě prostě nenapadá) a na největšího vojevůdce je tu toho o vojenském umění málo. Oceňuji ovšem, že nejde jen o další podbízivý film typu Statečné srdce. (06.04.2006)

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

Soundtrack Vangelis: 1. Introduction [1:31] ,2. Young Alexander [1:36] ,3. Titans [3:59] ,4. The Drums of Gaugamela [5:20] ,5. One Morning at Pella [2:11] ,6. Roxane's Dance [3:24] ,7. Eastern Path [2:58] ,8. Gardens of Delight [5:24] ,9. Roxane's Veil [4:40] ,10. Bagoa's Dance [2:29] ,11. The Charge [1:41] ,12. Preparation [1:42] ,13. Across the Mountains [4:12] ,14. Chant [1:38] ,15. Immortality [3:18] ,16. Dream of Babylon [2:41] ,17. Eternal Alexander [4:37] ,18. Tender Memories [2:59], (10.06.2011)

Navzdory předlouhé stopáži jsem se vůbec nenudila, neměla jsem dojem, že je rozvleklá či nezáživná a s jistým očekáváním a napětím jsem sledovala celý děj. Především kvůli jednomu člověku. Colinu Farrelovi. Jeho vtělení se do role Alexandra je, jako vždy, zcela přirozené, uvolněné, opravdové a osobité. Je mu zcela oddán:) Nejvíce jsem se však těšila na ztvárnění jeho celoživotního, "milostně přátelského" vztahu s oddaným Hephaistionem, v podání úžasného Jareda Leta. "Romance" mezi nimi je vylíčena elektrizujícím způsobem a chemie pracuje na úrovni bodu varu. Mé smysly jimi byly zcela okouzleny. Toužebně jsem si přála, aby spolu měli spoustu vášnivých scén, protože jim to spolu nehorázně sluší a všechna ta náklonnost a láska jen čekala na to, až se oddají své touze:) Takové moje malé osobní opojení:) Samotný snímek sice disponuje velkými kvalitami, především ve výpravě, příběhu či kostýmech, ale celkové zpracování na mě zapůsobilo spíše průměrně. Olivera Stonea považuji za skvělého a velmi zručného režiséra, ale myslím, že ač zvládl tento historický epos plný "hvězdných jmen" na vysoké úrovni, tak jsem z něj více pociťovala Hollywood, než jeho vlastní rukopis. (30.04.2011)

Ultimátní sestřih z roku 2013 uvedený ve Varech režisérem: Nesporně sevřenější a s jasnějším tvůrčím záměrem i rešící většinu problémů původních verzí. Problém je, že to dalo vzniknout celé řadě nových problémů. A nepotěší ani částečné opuštění od výrazně symbolické linie originálu. Paradoxně tak je vysněná (údajně) finální podoba Stoneova opusu magnum tou nejméně zajímavou ze čtyřech dostupných verzí. Kinoverze 2004: Plné nevytěženého potenciálu? Záleží co jste čekali. Alexander není filmem pro všechny. Buď ho milujete i přes jeho nesporné zápory nebo ho právě pro ně zatratíte. A ani jednomu se nelze příliš divit. Jako "tak trochu jiný" historický film to nemá chybu. Alexander si z vaší strany sice vyžádá jisté vstřícné kroky i nemalou dávku trpělivosti a chtění proniknout pod jeho zdánlivě nezajímavou slupku. Zato se však odvděčí netradičním zážitkem plným podobenství, symbolů a naznačených věcí. Co se povedlo náramně je psychologie postav. Snad v žádném historickém spektáklu si tvůrci nedali tolik práce s charakterizací nejednoznačných postav. Nepotěší Stoneovo přehlížení Alexandrových kontroverzních kroků typu vyhlazení některých měst. Do celkového realistického rámce to moc nezapadá. Škoda také nevhodně použitého a špatně zkomponovaného Vangelisova partu. Nečekejte klasický efektní velkofilm, to zde opravdu není. Je tu ovšem spousta jiných věcí k objevování. (14.01.2005)