Frankenstein

Do poloviny filmu mne to všechno dost nudilo. Celé to bylo takové protahované, hlavní hrdina mi rozhodně k srdci nepřirostl ... vše se ale změnilo po tom, co se na scéně objevil Robert De Niro jako Frankensteinův "šílený" výtvor. Šílený píšu záměrně v uvozovkách, protože to, co De Niro předvedl za herecký koncert, převzal absolutně celý film, myšlenku, scénář a děj na sebe, pak to byla jízda jak prase!! Naprosté emocionální orgie, všichni herci hráli extra suprově, radost pohledět, ale "monstrum - De Niro" tomu dával tak neuvěřitelnou jiskru a šťávu, že jsem z toho byl emocionálně úplně roztrhanej. Přesně jako monstrum samo!! Film graduje v druhé polovině zásadní myšlenkou podstatou lidství jako souboru emocí a pocitů. Otázkami na člověka, jako bytost stvořenou z emocí, cítící bytost, otevírá otázky další a další... Na některé menší se pokouší odpovědět, ty zásadní filosofické však účelově nechává otevřené ... Naprostý skvost, ale spíše než horor mi to přišlo jako nějaký psychologicko/filosofický thriller ... (10.01.2013)

Konečně adaptace Frankensteina která nepůsobí směšně (ať už úmyslně nebo ne) a navozuje opravdu tísnivou a šílenou atmosféru. Branagh svůj vůz kočíruje bez zaváhání, stejně tak si s jistotou střihl i titulní roli, Helena Bonham Carter je famózní, především ve své "druhé" poloze, kde zastíní i skvělého De Nira. (05.02.2006)

Milý deníčku, už nikdy se nebudu znovu dívat na filmy, které mě v raném mládí definovaly, to zklamání mi za to nestojí. Nevadí mi, že se Branagh silně odchyluje od nejlepšího gotického hororu vůbec, nevadí mi důraz na melodrama, nevadí mi vsunutí obehraných motivací a zpřehlednění. Vadí mi, že zatímco Shelleyová měla zcela očividně co říct i mimo prostého „člověk fantazíruje a moc to nedopadne“, Branagh nenabízí nic než zmatenou, mizerně (a tím myslím opravdu mizerně) sestříhanou a dost amatérsky režírovanou skrumáž tu hezkých, tu docela divných obrázků bez nějakého dalšího plánu (nepočítám-li jako další plán narážku na Michelangelovo Stvoření Adama, která je asi tak jemná jako mnohačetný úder kladivem do hlavy). Pryč je důraz na osobní zodpovědnost, na morálku, do háje jde psychologie postav a náznak, že Frankenstein je vlastně nebetyčný hajzlík, antihrdina s tendencí vidět v sobě Boha a sobecký hlupák, který do poslední chvíle neprohlédne, dokonce i to úvodní zdánlivě ostře protivědecké ladění vyzní zcela do ztracena. Tím nechci říct, že do filmu promítám, co bych v něm chtěla vidět, a pak se rozhořčuju, když to tam nenacházím. Tím chci říct, že Branagh všechna tahle témata někdy v průběhu filmu nakousne a pak je nechá ležet ladem. Těch pár scén, které ve mně rezonovaly v sedmnácti, sice stále zanechává aspoň slabou odezvu, ale to je tak všechno. Nezbývá než zamáčknout slzu a zpět se nadále neohlížet. (11.06.2011)

Kenneth Branagh je nejenom dobrej herec, ale taky výbornej režisér! Přesvědčil mě o tom v tomhle filmu. Obsazení Roberta De Nira snad nemohla být lepší volba a ten ztvárnil svoji roli naprosto fantasticky. Nejdřív je vám ho líto, potom ho nemáte rádi pro to, co dělá, ale nakonec zůstane u tý lítosti. Temnej a ponurej příběh, mor, řezání mrtvol a další děsivý scénáře z historie v jednom filmu. A jako třešnička na dortu úchvatná Helena Bonham Carter a velkolepý záběry na zasněžený hory. Musím dát plnej počet, protože tohle je kult, kterej bohužel moc lidí nezná. (30.01.2012)

Nevěřím, že v budoucnu někdo natočí lepší verzi Frankensteina, než je tato Brannaghova. Invenční režie, výrazná výtvarná stylizace a neodolatelně odporný De Niro. Nechci urážet černobílou klasiku, ale zatímco Boris Karloff ve mně spíš vyvolává smích, De Nirovo monstrum budí skutečný děs smíšený se soucitem. (11.05.2003)