Jules a Jim

Jednoduchý príbeh netradičného milostného trojuholníku, ktorého strany okrem jednej (tej priateľskej) niekoľkokrát zmiznú aby sa opäť aspoň na chvíľu podľa vôle Katrin živelne objavili. Jedno z najznámejších Truffautových diel pôsobí i po viac ako štyridsiatich rokov formálne veľmi sviežo. Veľmi sa mi páčilo zastavovanie obrazu do akejsi ´fotografie´ zobrazujúcej rozdiel medzi náladami Katrin pred tým ako postretla svojské priateľské duo a potom čo sa s Julesom a Jimom zoznámila. Herecky bravúrne a vidieť, že je to ešte z dôb keď vo filme hrali herci a nie vyfabrikované hviezdy. Vadili mi len drobnosti - príliš veľa dokumentárnych záberov z vojny, ktoré priamo s príbehom a postavami vlastne nesúviseli , skutočne príliš veľa rozprávača a podľa môjho názoru príliš nasilu našraubovaný koniec. 9/10 (31.12.2006)

Velmi kvalitně a pěkně natočený film, jehož úspěch stojí zejména na vynikajících hereckých výkonech (hlavně Jeanne Moreau) a na poutavém tématu milostného trojúhelníku. Je vůbec možné milovat dva muže najednou? A mohou dva nejlepší přátelé milovat jednu ženu? Ikdyž mě přišel film místy méně atraktivní, tak díky perfektnímu závěru se to vše hned vyrovnalo. Zkrátka snímek, který se nese zejména v duchu lásky a všeho, co s ní souvisí. (29.03.2012)

Peklo v raji priateľstva a lásky troch ľudí, ktorí sa majú navzájom radi, no k spokojnosti v citovej oblasti majú veľmi ďaleko. Nerozluční kamaráti z titulu a osudová žena Catherine medzi nimi v svižne plynúcom príbehu s ťažko odhadnuteľným vývinom. Vždy je niekto nazvyš. Situácia sa mení podľa vrtochov nevyspytateľnej ženy, schopnej nekompromisne konať podľa hesla "ako ty mne, tak ja tebe". Komentár živo popisuje dianie, dobové zábery a hravo uvoľnené scény raz v štýle secesie, inokedy impresionizmu, neumožnia trúchliť napriek smutnému vyzneniu. Poeticko -filozofické rozprávanie, spestrené vizuálnymi nápadmi a odkazmi na rôzne literárne, filmové alebo výtvarné diela. (22.10.2005)

Dobová romance v nekonvenčním pojetí. Truffaut vytvořil živou koláž, která neposedně poskakuje sem a tam a nedává divákovi možnost spočinout či proniknout za formální slupku. Tu skutečně brání dynamická ruční kamera, ostrý střih záměrně narušující kontinuitu a až monumentálně komplikované pohyby hodící se spíše k vysokorozpočtové produkci. Zcizujícím efektem je rovněž užití dokumentárních záběrů nejen z válečných polí, ale i z dobového životního stylu. Dokonce i postavy jsou spíše ploché figurky, do nichž nalévají život barvité věty vypravěče, jež vytváří zvláštní napětí, avšak přeci jen působí trochu úmorně a herecké výkony zde skutečně nijak zvláště nevynikají, neboť herci rezignují na jakékoliv hlubší průniky do svých postav a celková zkratkovitost děje jim nedává prostor rozvíjet situace. Vzniklo tak dílko ze sympatickým espritem a netradičním přenosem dobové atmosféry moderními filmovými prostředky, které dokáží vytvářet jisté impresionistické efekty. Jeho svěží kolážovitost však postupně ztrácí na pestrosti a v druhé polovině hodně umělý vztahový propletenec s minimálním přesahem se spíše líně táhne a zacykleně se opakuje. Tedy skleníkový problém nové vlny, která se utápí ve vztahových pseudoproblémech se zde opět dostavil, ale snímek naštěstí nenabízí jen tyto peripetie a některé jeho okamžiky jsou ukázkou skutečného mistrovství. (10.11.2010)

Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech. (10.03.2010)