Americká noc

Psát střízlivě o snímku, který představuje jednu z mých největších osobních filmových lásek, pro mě není jednoduché. Rozhodně jde o překrásný „film o filmu“, ve kterém Truffaut vzdal poctu nejen filmařům, hercům a všem lidem ve štábu, ale i filmovému umění samotnému. Jeho snímek je dechberoucí sondou do života během natáčení, kde se příběhy filmových postav prolínají s reálnými hrdiny. Sám Truffaut si zahrál režiséra a některé scény mají takřka autobiografický nádech (například nádherná sekvence, kdy za hudby Georgese Delerua vytahuje z poštovního balíku knihy o filmu, nebo když přesvědčuje Alphonse, že film je víc než život). Říká se, že Truffaut je ve svých filmech přítomen a reflektoval do nich všechno to, co o sobě nebyl schopen říci ve skutečnosti (byl plachý, bavil se jen o filmu a knihách). Americká noc možná není jeho nejosobnější film, ale dokáže být lyricky zamilovaná (vážnou hudbou podkreslené scény natáčení), hořce posmutnělá (Severinina nekonečná scéna), poeticky zábavná (kočka a mléko), romanticky bláznivá (Alphonsova milostná vzplanutí), ale hlavně až do morku celuloidu lidská, uhrančivá a skutečná. (18.10.2004)

"Americká noc" je filmařský výraz, který označuje natáčení noční scény ve dne, za použití tmavého filtru. Že stejně tak všechny filmy nejsou opravdové a vytvářejí jen nádherné iluze nás přesvědčuje tenhle Truffautův pohled do vlasních řad. V hlavních rolích se objevují vedle opravdových legend například i režisérův oblíbenec J.-P. Léaud nebo krásná Jacqueline Bisset. Jedná se o herecký koncert, který trochu narušuje jen nevýrazná exhibice páně Truffautova, který si střihnul roli (koho jiného než) režiséra. Krásný film. (14.09.2005)

Truffaut je milenec. A film (a především jeho realizace) jeho dívkou. Americká noc je potěšením z řemesla povzneseného nad umění (režisér je nucen řešit všední maličkosti). Samotný film ve filmu (Je vous présente Pamela) je tlačen do pozadí (Truffaut často stříhá trochu moc brzy, jako by chtěl působit dojmem, že scéna je nepodstatná) a skutečná dramata se odehrávají v životě, což je v souladu s tím, že pro Truffauta byla samotná natáčení minimálně tak důležitá jako výsledné filmy a především s hlavní otázkou Americké noci: Je filmování nadřazeno skutečnému životu? Truffaut je přesvědčen, že ano (ze snů ho neprobouzejí ženy, ani strašidla, ale vzpomínky na dětství, kdy strhal vývěsky na film Občan Kane). Teoretizování v Americké noci je prosté, Truffaut hovoří podle všeho srozumitelným jazykem, přesto je zde spousta skrytých detailů, jen je očesat ze stromu. Na to je ovšem třeba vysokého žebříku protkaného stupínky bezuzdné cinefilie. Ostatním (rozbalování zásilky knih s monografiemi filmových tvůrců - Buňuel, Bresson, Welles, Rossellini, Hawks aj. - je klíčem ke stromu poznání) nezbývá než vrátit hlavu a sledovat plody filmového ovoce ze země a spíše si je jen domýšlet. (07.08.2007)

Kdo miluje filmy, musí milovat i tento "film o filmu." Scény, kdy pochopíte, kolik práce, úsilí a námahy stojí zrealizovat něco, co pak lidi buď shodí, nebo vynášejí do nebes. Pak jsou zde i takové scény, kdy opravdu pochopíte, proč jedno ze základních pravidel zní "Nikdy netoč s dětmi nebo zvířaty!" Dokonalá pocta filmovému řemeslu a film, který si Oscara odnesl zcela oprávněně. (01.07.2009)

Scénář: François Truffaut, Jean-Louis Richard, Suzanne Schiffman .. Tvůrčí i herecký zápal François Truffauta je obdivuhodný. Stejně jako upřimná láska k filmu a jeho komplexní a mnohdy náročné výrobě. (01.07.2009)