Hebká kůže

Francois Truffaut mě naším prvním filmovým setkáním dostal. Myslel jsem si, že se bude jednat o sice skvěle natočený, ale nudný doják. Ani náhodou. Doják to žádný není a nudný už vůbec ne. Od samého začátku je zajímavý, všechny scény přesně vyvážené, žádné zbytečně dlouhé záběry ani dialogy. A o doják také nejde. Žádné szlzopudné výlevy a co víc, režisér neumožní ani žádné ztotožnění s hlavními postavami. Ani s přirozeným Jeanem Desaillym, ani s křehkou kráskou Francois Dorléac a žensky chladnou Nelly Benedetti. Závěr filmu je oproti poklidnému plynutí děje jako facka mokrým hadrem přes tvář. Merci, monsieur Truffaut. Těším se na další shledání. P.S.: Možná neoprávněně podezřívám Sama Mendese, že se tímto filmem nechal volně inspirovat, když psal scénář pro svůj opus magnum. Téma muže v krizi středního věku a jeho milostné vzplanutí k mladé dívce mi dosti připomnělo "Americkou krásu". (10.08.2007)

Dobré, ale vzhledem k zoufale neoriginálnímu tématu trochu dlouhé. Manželský trojúhelník, muž zmítající se mezi pevnou a stálou, leč trochu uvadající láskou své manželky a osudovým poblouzněním krásnou letuškou, veliký příběh o lásce a nenávisti. Kolikrát jsme to už viděli? Jistě, Hebká kůže patří mezi ty lepší a díky svému konci snad i mezi ty nejlepší, ale stejně... (29.04.2007)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)

Tak tak to opravdu chodí. Naprosto uvěřitelné drama o manželské nevěře, která začíná jako nevinná hříčka a přeroste v tragedii. Člověk si připadá, jako by sledoval přímý přenos ze života, což by mělo být vlastně nezajímavé, ale přitom je zvědavý na každou další sekvenci. Pětačtyřicet let staré, černobílé, ale jako točené dnes. (08.07.2009)

Je něco co mě u Truffautových snímků nutí sedět a hltat každý filmový obraz. To protože si asi podvědomě užívám, jak to Francois všechno vymyslel - záběry, vždy originální a zajímavou hudbu (zde opět mistr Georges Delerue), herce, které geniálně vybere a dalsí věci, co jeho filmy udělají výjimečnými. V tomto filmu se jako v mnoha dalších věnuje popisu vztahu mezi mužem a ženou za určité situace, tady mezi ženatým váženým literárním odborníkem a mladou letuškou. Postupem času se situace dramatizuje a zaplétá a jako u některých dalších Truffautových snímků lze vycítit, že příběh bude mít dramatické či tragické vyústění. Je třeba vyzdvihnout herecké výkony všech tří představitelů milostného trojúhelníku. Zejména mě fascinovala Françoise Dorléac, která byla velice krásná a ve své roli precizní. Je mi moc líto, že jsme ji kvůli pozdější tragické nehodě nemohli vidět ve více snímcích. Příběh byl poměrně jednoduchý, ale jak říkám Truffautovo citlivé pojetí a originální napády tomu vždy dodají něco speciálního, díky čemu mi snímek jen tak nevyprchá z mysli. https://www.youtube.com/watch?v=11OJIhBqAD8 (31.07.2014)