Konečně neděle!

Konečně neděle je poslední snímek význačného francouzského režiséra Francoise Truffauta a jako takový může dobře sloužit k identifikaci specifického režijního stylu. Jako detektivka pro mě tak silně nefunguje, vraha jsem uhodl už po půl hodině a literární předloha, kterou jsem nečetl, je údajně dost slabá. Film je ale odlehčený, všudypřítomnou lehkou parodickou nadsázkou, byť označení snímku jako komedie nebo čistá parodie je zavádějící, protože pod tím si divák může představit gejzír gagů ve stylu Růžového pantera, a to v tomhle případě prostě neplatí. Truffaut si ale s divákem hraje a překvapuje drobnými nálady, jako jsou nohy tří postav během rvačky, které se pohybují v tanečním rytmu, nebo když se z předpokládaného pachatele vyklube katolický kněz. Film je silný zejména v dialozích, kdy to mezi Ardant a Trintignantem jiskří ve stylu starých amerických konverzačních filmů. Zatímco Trintignant hovoří o pachateli vraždy, Fanny Ardant se zasněně dívá do dálky a vzdychá, jak je dneska krásně po dešti. Tahounem filmu je právě Fanny Ardant, Truffaut jí věnoval tento snímek jako hold jejímu půvabu a hereckým schopnostem. Byla právě na vrcholu, pokud jde o fyzickou přitažlivost i herectví. Celkový dojem: 85 %. (25.02.2008)

François Truffaut, velký obdivovatel Alfreda Hitchcocka, natočil krimi, která nepřekvapuje nějakými velkými zvraty, ale je téměř dokonalým filmem po formální stránce. Coby režisér byl Truffaut prakticky bezchybný a tento film (bohužel poslední) je toho důkazem. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zejména Fanny Ardant odvedla skvělou práci a především její zásluhou má film ten správný drive. (26.02.2012)

Na komedii toho humoru zase neni nejvice, pokud ale je, tak je velice vkusny a trefny. Kriminalni zapletka take neni nejhorsi, na pet hvezdicek by to ale nebylo. A tak, kdyz opomenu jiz zmineny humor, me nejvice zaujal herecky vykon Fanny Ardant, ten byl famozni. Pro me ctvrty nejlepsi Truffaut po Jules a Jim, Poslednim metru a Hebke kuzi. (21.06.2008)

Na rozdíl od všech zdejších bystrých cinefilů, a znalců Truffautova díla, jsem nepochopil žádný náznak, citaci ani odkaz. Přesto bych taky chtěl k této celkem průměrné detektivce napsat něco chytrého, takže tady to je - černá nebyla dostatečně černá, bílá byla potlačena nejedním našedlým tónem a nejméně dva odstíny šedé mi tam úplně chyběly. Přesto se mi na Fanny Ardant dost příjemně dívalo. (12.02.2015)

Evropská obdoba amerického remaku tvoří v pomyslném řetězci předčasně uzavřené Truffautovy filmografie jeden z nejzářivějších bodů. Černobílý film je součástí režisérova záměru právě tak jako obnažená otevřenost příběhu. Francouzský romantismus tímto pojetím získává nový rozměr. Konfrontace mužského a ženského pohledu má poměrně komplikovaný základ, do něhož se vedle přirozené odlišnosti mužských a ženských přístupů řešeného problému (obvinění z vraždy) mísí ve vzrůstající míře i momenty ryze feministické a posléze citové. Je to proslulá americká drsná škola a není to americká drsná škola. Fanny Ardantová, snad ještě smyslnější a intelktuálnější symbol neopakovatelného francouzského ženství než její starší generační vrstevnice Deneueová, zřejmě právě v posledních Truffautových dílech dostala své nejvděčnější herecké příležitosti. Ku prospěchu filmu i jeho diváka. (02.12.2007)