Jindřich V.

Nevím dost dobře, co napsat... Branaghův Hamlet pro mě byl rozhodně zábavnější snímek, ale v Hamletovi zase není ani jedna scéna tak výborná, jako jeden z posledních výstupů v Jindřichu V. Král Jindřich (Kenneth Branagh) prochází v čtyřminutovém nepřerušovaném záběru válečným polem po bitvě, v bahně mezi mrtvými, a nese na zádech jednu z obětí masakru. Do toho všeho burácí chorál Non Nobis Domine - výborně majestátní, dojímavé a skvěle filmařsky zvládnuté! Nicméně, bohužel, ani tento jednoznačný klad snímku nemůže zvrátit jeho rozvleklost. /// Opakovaně se přesvědčuji, že Shakespeare pro mě zřejmě není to pravé ořechové... ;-) (09.08.2014)

Tak tohle me vcelku zklamalo. Celej film pusobi znacne divadelne a lacine, kdyz uz nahodou dojde na nejakou bitvu, tak je natocena celkem mizerne. Navic nekdo neustale neco resi, nastesti ne takovym tim typickym Shakespearovo jazykem, takze jim je vetsinou rozumet. Ale i presto jsem se ve filmu misty ztracel, protoze tam je strasne postav a obcas to nejak divne skace v deji. Herecky obsazeni je sice fajn, mladej Bale, mladej Branagh, Holm, Thompson a dalsi, ale nikdo nepodava zadnej oslnivej vykon. Celkove v ramci Shakespearovo adaptaci jeden z tech lepsich kousku, ale v ramci historickyho valecnyho filmu spis prumer. (20.07.2009)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Neviem, či sa mi páči viac Kenneth-režisér alebo Kenneth-herec ,už v tomto filme však dokázal, že by mohol byť trebárs aj anglickým panovníkom.S hlavnou postavou má spoločné nie len sugestívny prejav,všestrannosť a nadšenie, ale i zmysel pre humor a cit.Naviac cit pre Shakespeara, pre reálne vykreslenie doby i postáv,pre výber hercov a hudby.Plný počet nedám len preto, lebo verím, že pred rokmi vysoko postavenú latku ešte dokáže posunúť. Veľmi sa na to teším. (17.09.2011)