Můj učitel Ibrahim

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

Pěkný pohodový dějově přímý film ze života. Spíš jakoby dokumentárně pojato, chybí trochu více napětí. Smířlivý film v tom smyslu, že nezáleží na národnosti, náboženství, stáří, záleží jen na tom, jakým kdo je. Trailer: http://www.csfd.cz/film/91301-muj-ucitel-ibrahim-monsieur-ibrahim-et-les-fleurs-du-coran/videa/ (17.01.2009)

Zvláštní film ve kterém se, i po usilovném přemýšlení, nevyznám tak jak bych chtěl. Chtělo by asi vidět více snímků od Dupeyrona. Chvílemi mi totiž film připadal upřímně upřímny a moc jsem si ho užíval, chvílemi na mne však působil jako smiřující agitka, která neví co vlastně vypráví. Proto se přikláním k názoru, že první, oddechová půlkabyla daleko lepší daleko lépe, ať kvůli své hudbe, příběhové freskovitosti či budouvání vztahu dvojice Sharif, Boulanger. Druhá půlka už pak jen uzívárá společnou cestu za štěstím a končí tak jak většina čeká. A tady se mi začal vkrádat nemilý pocit, režisérovy motivace rozdílných kultur, a film pro mě obrátil o 180 stupňů. Těžko říct. Přes to pěkné tři hvězdy. Ztráta času snímek určitě není a zejména v první půlce je film dostatečně poutavý (a to hned díky několika faktorům). "U Araba znamená, že je otevřeno od osmi do půlnoci, dokonce v neděli" (17.12.2008)

Líbila se mi atmosféra Paříže 60. let, oba hlavní herci to zahráli celkem dobře, ale příběhů o tom, jak nějakej moudrej stařec si vezme pod svoje křídla nějakýho bezprizorního kluka z úplně jiný kultury a něco ho "naučí", už se natočily mraky. S tim nikdo žádnou velkou díru do světa neudělá. V tomto případě asi mělo na diváky udělat dojem, že je to zrovna muslim se židem. To mi připadá teda spíš k míchu, ale holt se to musí brát s nadhledem. Film tak pozvolna ubíhá, nic moc se tam neděje. Momo se poflakuje po ulicích, občas si zaplatí nějakou kurvu, občas zajde do krámu, kde mu Ibrahim řekne nějaký "moudro", zažívá nějakou první lásku, občas něco řeší s fotrem... Nechci říct, že je to vyloženě nuda, ale trochu se to vleče. Posledních cca 30 minut, kdy se vydaj na cestu do Turecka, se vleče ještě víc. Za část, která se odehrává v Paříži, bych dal 3 hvězdičky, za ten zbytek 2 a z toho 1 jenom za tu Simcu Aronde. Celkově hodně slabý 3 hvězdy... (05.12.2010)

"Když říkám, že úsměv je pro bohaté lidi, myslím tím, že je pro šťastné lidi.- Mýlíš se. Úsměv je to, co tě činí šťastným." Pravdou je, Momovi život nepřinášel ani v jeho mladém věku situace, které by mu vyloudily úsměv na rtech. Matka neznámo kde a otec, který zapomene na jeho narozeniny, nemá na něj čas a nakonec mu zmizí ze života úplně, to jen dotvrzovaly. Nakonec se najde jedna malá jiskřička naděje ve starším muži Ibrahimovi, který prodává v jednom menším obchůdku a z té malé jiskry nakonec vzejde krásný ohýnek přátelství a naděje do budoucna. Mně se líbilo to jejich mudrování a potažmo společné cestování, spojené s otvíráním srdce malého Moma. Malý, příjemný film, kde se i v reálu ujal Omar ujal malého Pierra a pomáhal mu s hereckou přirozeností sobě vlastní, aby i on předvedl, že v něm není jen prázdný neherecký duch. A závěr, kde jsem se už potřetí setkala s mojí známou Anatolií mě vysloveně potěšil. (04.02.2015)