Andělé v Americe

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)

Obsahuje náznaky spoilerů. Dokonalost. Dílo tak silné, jaké jsem za posledních několik měsíců (možná let) neviděl. Hodně silný příběh plný fantazie a všemožných odkazů asi nezasvěcený člověk nepochopí do detailů (třeba když nezná kauzu manželů Rosenbergových atd...), ale nikterak to nebrání vychutnat si Angels In America v plné síle a působivosti. Všechny stěžejní témata se mě hluboce dotkly, jsou natočené bez příkras, naostro, ale přitom imaginativně, hodně sugestivně. Herecké výkony jsou opravdu takřka dokonalé, a krom tradičně skvělých hereckých veteránů (Streep, Thompson, Pacino) bych chtěl zvlášť pochválit tři další. Mary-Louise Parker (má oblíbená sarkastická vdova Nancy Botwin z Weeds) předvádí v roli labilní Harper nečekaně působivý výkon, zrovna jako Patrick Wilson (kterého jsem znal už z Little Children a Hard Candy, ale právě touto rolí si u mě vydobyl svoje místo v Top 5) v roli jejího strašně zmateného a z hloubi duše dobráckého manžela Joea. Kdo mě ale potěšil a překvapil nejvíc, je Justin Kirk. Ten se mi líbil už jako povalečský švagr Nancy Botwinové Andy (ano, ti dva spolu hrají v Trávě), ovšem v Angels In America se naprosto obnažil (a nemyslím tím jen to, že ukázal svého obřezaného pindíka), a v roli Priora Waltera, žida a homosexuála umírajícího na AIDS, ze sebe vydal maximum, a já mu věřil naprosto každé gesto, pohyb, pohled... Angels In America sice není pro každého, je to hodně silné, náročné, ale stojí to za to. (28.09.2007)

Nevím, to co tato série obsahuje, je do jisté míry jedinečné a neopakovatelné, moc by mě zajímala také divadelní předloha. Jediné co bych vytknul, je snad příliš velké množství referencí na politiku a politickou situaci přelomu 80. a 90. let 20. století, která zpětně působí až příliš naivně, aktivisticky a freneticky. Příběh je neuvěřitelně podivný, ke konci jsem měl strach, že se vše zvrhne v šaškovinu, ale hlavní představitelé to vytáhli zpátky do klidných hladin. Emma Thompson jako šukavý anděl, Meryl Streep ve víru změny postojů, Al Pacino jako brilantní hajzlík, který zaručeně NENÍ homosexuál, všeobecný strach z AIDS, ze smrti, z konce, doladěný jemnou, ale neodolatelnou jistotou, že se brzo vše změní k lepšímu. Už jen to, že nikde nic podobného neuvidíte, by vás mělo přesvědčit. Obrázek si udělejte sami. 9/10 PS: doporučuju shlédnout na jeden zátah, těch 6 hodin uteče jako nic... (30.07.2012)

Strojové střídání slz, zloby a katarzí v divadelně sevřeném příběhu o homosexuálech, mormonských rodičích, šílených manželkách a politické situaci v USA 80. let. Exhibující herecké osazenstvo, deus ex machina na každém kroku a vrzání prken, jež svedlo Nicholse k tomu nejhoršímu a to, že se pokusil přetavit kouzlo okamžiku na filmové okénko. Seriál, který nefunguje ani jako celek, natož aby omračoval vybroušenými detaily. (14.11.2005)

Celý film se pohybuje na hranici komedie, dramatu a kýče, ze kterého se mu naštěstí daří vyplouvat zdařilými fóry a zesměšněními. Ovšem závěrečný doslov dává všemu poněkud na frak. Co říci dále? Zajímavé herecké výkony u známých tváří, povětšinou prkenné u neznámých, zejména homosexuál-mormon-republikán mi lezl krkem, ale co? Poučné, smutné, zároveň nesoucí naději. Škoda jen zbytečných pasáží, za které se jistě nestyděl žádný emerický patriot. No jo, no... Někdy moc ukecané a pseudochytré, na druhou stranu i tyto pasáže se pěkně poslouchají. (25.01.2009)