Kód 46

Po první půlhodině jsem si nadšeně pomyslel, že kdybych byl sběratel, tak bych Kód 46 zařadil k filmům jako je Ona, nebo Výchozí bod....k filmům, kde je důležitý příběh o lidech a je jen zlehka přikrytý žánrem sci-fi. Parádní režie, kamera, nepitomé dialogy...super. Jenže v okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci hlavních hrdinů se světem který Boyce vymyslel, to začne ošklivě skřípat. Kamera, hudba, režie, herci...pořád dobrý, ale postavy Willa a Marie nechává scénárista jednat tak nepravděpodobně, že tím celý příběh zničí. Je to velká škoda, protože Michael Winterbottom dokázal i s tak mizerným scénářem divy, takže kdyby ... . No jo, jenže kdyby se hrálo na kdyby, tak má doma Oscara i Paris Hillton. Za režii, kameru a hudbu *****, za herecké výkony ****, scénář **. Lepší 3* (22.03.2016)

Pokus o originální sci-fi, který svým způsobem vyšel. Tim Robbins společně se Samanthou Morton se snaží neporušit zákon v blízké budoucnosti. Každý ať si udělá vlastní názor, protože přesně to si tento snímek přeje... Je zvláštní a rozhodně zapůsobí na každého jinak a proto doporučuj shlédnout a nechat se překvapit. (31.07.2007)

Škoda, nedotiahnuté do konca. Divné správanie sa postáv. Niečím predsa len zaujímavé, asi to bude Samantha Morton, ktorá sa presne hodí do takéhoto filmu (tak ako do Minority report). Je to tak medzi 3* a 4*, ale skôr 3*. (08.11.2009)

Hodí se říci velmi artové a romantické sci-fi. Akci nečekejte, ale přesto se film odvíjí v poměrně svižném tempu. Děj se odehrává ve velmi globalizované blízké budoucnosti, ale nečekejte nic originálního, klasika: ti co mají štěstí žijí v dobrých zónách, ostatní miliardy se tísní v chudobě před nimi. Dostat se do zóny znamená získat vízum a to je také hlavní zápletkou filmu. Jeden agent jede do Šanghaje vyšetřit distribuci falešných víz a zamiluje se právě do pachatelky… Dobrá atmosféra a fajn hudba jsou silnými stránkami tohoto počinu. Vidím to tak na 3,5, ale vzhledem k velmi sympatické Samanthě Morton v hlavní roli se přikláním ke 4*. (16.04.2009)

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. (12.11.2007)