Kód 46

Chladná romanticko-scifoidní historka. No jistě, když to natočil Michael Winterbottom, tak jsem rozhodně neočekávala standardní podívanou, někdo snad ano? Všecho je rychlé, bez kontextu náhodné, dokumentárně distancované ... život hadr?! K tomu minimalisticky zasněná hudba, zajímavá výprava, precizní kamera, originální režie a zajímavý námět, který však není příliš rozveden. Tohle je příběh dvou lidí, co se potkali a zase rozešli, 2x. Unikum na poli scifáren, to jednoznačně. 80%. (18.12.2007)

Ojedinělá kombinace filmů Gattaca a Ztraceno v překladu. Samantha Morton spolu s vynikajícím hudebním podkresem videoklipově laděných obrazů lidsky prázdného, doslova vylidněného velkoměsta, mě nekompromisně přinutili užívat si každou sekundu. Celý film mně v mysli harašila věta z Tetsuova komentáře: "Film, natočený v budoucnosti a poslaný zpět časem k nám." Nemohl jsem se této myšlenky zbavit, protože přesně tenhle dojem jsem z filmu měl já sám. (07.04.2008)

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. (12.11.2007)

Velmi svěží přístup k žánru - kdybych měl k popsání použít jiné slovo, než zde často zmiňovanou lehkost, byla by to asi samozřejmost. Tenhle film zkrátka působí jako kdyby měl režisér stroj času a vydal se natočit svůj biják do budoucnosti. Zajímavý příběh, skvělí herci, báječný sountrack, silné emoce. Co víc si přát? (11.11.2006)

Raz za niekoľko rokov sa v žánri sci fi objaví inteligentný klenot. Film, ktorý napriek tomu, že ho vypľuje mainstream má myšlienku i srdce. V roku 1995 to bolo 12 opíc, o dva roky neskôr Gattaca a v treťom roku nového tisícročia je to práve Code 46. Napriek toľkokrát zmieňovanej podobnosti s Lost in translation musím konštatovať, že či už feelingom, alebo celkovým spôsobom rozprávania, pripomína omnoho viac práve Gattacu. Jednoduchým a zrozumiteľným spôsobom podáva s ľahkosťou génia problémy, s ktorými bude informačná spoločnosť skôr či neskôr vďaka globalizácii zápasiť. Code 46 sa zaoberá spoločnosťou, ktorá je rozdelená na tých „vnútri“, ktorí majú všetko a tých „vonku“ ktorí nikoho „zvnútra“ nezaujímajú a nemajú temer nič z toho čo je bežne dostupné „vo vnútri“. Hranica medzi týmito skupinami je však pekelne tenká a nad všetkými bdie Sfinga, ktorá vie všetko a nepriamo o všetkom rozhoduje. Tim Robbins i Samantha Morton sa svojej úlohy zhostili na jednotku, čo nebolo vôbec ľahké vzhľadom k tomu, že film stojí práve na ich dvoch postavách, ostatné postavy sú v rámci príbehu len menšie kolieska dokonale premazaných hodiniek. Korunou tohto filmu je geniálny soundtrack, ktorý perfektne dokresľuje jednotlivé scény. 10/10 (03.04.2006)