Vlak

Ve stísněném prostoru vlaku se rozehrává náhodné setkání dvou se životem nespokojených lidí. Ona utíká před milencem, on jede za svou ze setrvačnosti udržovanou rodinou. Jejich vzájemné porozumění je korelováno přítomností dalších spolucestujících se satiricky vykreslenými charaktery, tepajících do lidského maloměšťáctví. Hitchcockovsky budovaná dusná atmosféra vrcholící v jedné z nejpůsobivějších scén na hřbitově, práce se symboly, otevřený, nostalgii vzbuzující konec. (02.08.2009)

Film plyne podobným tempem, jako jízda vlakem - v některých stanicích zastavuje, v jiných ne. V některých zastaví jen náhodně, nebo kvůli pasažérovi, který zatáhne za záchrannou brzdu, někdy jede rychle, jindy se vleče. Ale vždy nakonec dorazí do cíle, ať už s větším, či menším zpožděním. Takto můžeme pozorovat i životy lidí, kteří se na hodinu a půl stávají cestujícími vlaku, prožijí noc, které sice na první pohled vypadá tak obyčejná, jako každá jiná, avšak přináší neobyčejné pocity uvnitř každého z cestujících. Je úžasné, že i my diváci, se k těmto cestujícím můžeme přidat a sledovat jejich reakce, pochody myšlenek, gesta a mimiku a to skrze parádní kameru, výbornou režii, dobré obsazení - to vše na pozadí jednoduchého příběhu zasazeného do uhánějícího vlaku - pociagu. (25.08.2012)

Primitívne symbolicky napísané som občas "vypadával z vlaku". Podstatné však je, že som naňho aspoň nastúpil. Malým problémom v mojom prípade bolo, ak porovnám napríklad s Popolom a diamantom, že som plne nepochopil všetky nešváry vtedajšej spoločnosti. Preto som mal najväčšiu radosť s dialógov typu "dnes je in anonymita", alebo filozofovania o láske v modernom Poľsku. Vrcholom je samozrejme dopadnutie páchateľa paradoxne mimo klaustrofobický priestor vlaku. Chýbalo málinko viac uhlia v lokomotíve a spokojnosť by bola nespochybniteľná. (18.03.2015)

Nejradši bych dal pět, je to dokonale napsané, zrežírované, má to neskutečný tah, estetiku… - jen je to prostě takový Hitch = napínací zábavovka. Obě dvě hlavní herečky jsou silné: už jen když je režisér nechá vedle sebe koukat z okýnka, srší to, že by se Pangea rozestoupila… Cybulski je tu ještě plně fešák. Některé záběry a obrazy mají potenciál kultovní záležitosti: vlak v protisměru, který rozfouká Lucyně háro, její existenciální “zadní výstřih” na šatech, rámovaný u okénka, model Montmartre 1947… (17.06.2024)

Film za 60 rokov dosť zostarol. Nepôsobí sviežo a nebyť atraktívneho prostredia vlaku, nemal by čím zaujať. Dlhé zábery kamery, väčšinou do prázdna, tomu tiež dopomáhajú svojím dielom. Prepchaté vozne vlaku, malé kabínky, málo priestoru, prechtaté uličky, ktorými sa cestujúci musia brodiť, pôsobia, akoby to bolo točené v Indii a nie v Poľsku. Aj keď nepoznám dobové poľské prostredie, možno fakt boli vlaky takto narvané a cestujúci smerujúci k "teplému" dovolenkovému Baltu tak nechutne otravní a žoviálni. A to divadlo okolo vraha - to som asi nepochopil a tak veľkému občianskemu aktivizmu, aký nám tvorcovia ukázali, som sa musel nahlas zasmiať. Uprostred noci z vlaku vysadajú cestujúci v snahe dolapiť údajného vraha, nezastaví ich ani veľký kameň v tvári a oni utekajú ďalej za ním - nejde sa nesmiať. Čiernobiela záležitosť, obrazom i obsahom. Nikto nechce milovať, každý chce byť milovaný. (08.05.2023)