Howlův kráčející hrad

V mnoha filmech lze najít nějakou větu, která se perfektně hodí pro ohodnocení daného díla a ani Hauru no ugoku shiro není výjimkou. V tomto animovaném snímku známého Hayaa Miyazakiho se do podobného hodnocení pouští rovnou hlavní postava, a musím přiznat že neskutečně trefným způsobem. Říkají tomu zámek, ale uvnitř je to jen hromada šrotu. Nemám co dodat. (07.12.2008)

Ano, příběh je možná trochu méně přehledný a trochu více překombinovaný a může se zdát poněkud delší, ale to není nic, co by dokázalo otřást jedním pro mě nejdůležitějším faktem. A tím je ta bezbřehá fantazie a dobrodružství, které mě vždycky tak pohltí, že mám chuť být zase dítě a dalo by se říct, že jako dítě si ten film prožiju. O to mi jde u Miyazakiho především - až potom je vizuální úchvatnost nebo počet nových vychytávek - a to se mu především dobře daří. Zatím s každým jeho filmem, co jsem viděla. A teď již dost bylo sentimentu. Zámek v oblacích i na Miyazakiho poměry umí zase něčím zajímavým překvapit, například si nepamatuju, že bych kdy viděla film pro děti, kde hlavní hrdinkou je stará babka, co sem tam slušně zahlásí. Pak taky bezkonkureční ohňodémon co neutrpěl ani předabováním do angličtiny a krásná hudba to dorazí. Oou, až tenhle pramen vyschne, to bude černý den! (21.03.2012)

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu. (09.02.2011)

Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino (29.01.2017)

Viděno v původním znění s českými titulky (o verzi v anglickém ani českém dabingu vážně nestojím). ZÁMEK V OBLACÍCH je po mém soudu nepochybně slabší než o tři roky starší Cesta do fantazie, s kterou film spojuje mnoho podobností (hlavní hrdinkou obou filmů je malá, resp. větší holka, která přichází do cizího prostředí plného nevídaných divů a kouzel, ve kterém je nucena pracovat a vysvobodit někoho ze zakletí. To bych se skutečně i hádal, že jsou oba filmy takto podobné, jak jsem měl už možnost se přesvědčit, že když jsem se někomu o této podobnosti zmínil, dotyčný ji tam vůbec neviděl). Srovnání s CESTOU DO FANTAZIE je pro mě i hlavním důvodem, proč tomuto jinak výbornému animáku nakonec dát plné hodnocení nemůžu - když máte jednou nastavenou laťku takto vysoko, nelze z ní slevit. Nic to nemění na tom, že je to stále úplně úžasný film plný krásné hudby, jedinečné japonské imaginace a báječného humoru (malý psík čarodějnice i mluvící ohýnek u mě pravidelně vyvolávali vlny smíchu - ten ohýnek je navíc v japonštině tak úžasně namluven, že se musíte smát, i kdybyste nechtěli :) Při závěrečném záběru jsem byl téměř naměkko, jaká to byla krása. (17.05.2014)