Howlův kráčející hrad

Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino (29.01.2017)

Jeden z kolegov sa pýta, kam ten Miyazaki na tie nápady chodí. Dobrá otázka. Bolek Polívka na ňu svojho času za seba odpovedal, že on na ne nechodí, ono to chodí naňho. Nech už pán režisér z knižnej predlohy prevzal čokoľvek, veľa toho zaiste nebolo, keďže výsledkom je to, čomu sa hovorí "typický Miyazaki". Kamže to teda ten starý pán chodí? Kde inde než do tradičných čínskych a japonských záhrad (spomeňte si, aj filmový Howl-Hauru má "svoju záhradu"), ktoré excelentne demonštrujú východnú koncepciu poézie - na Západe je poetická vonkajšia podoba vecí, na Východe ich vnútorný, "duchovný" rozmer. V týchto záhradách nič nie je tým, čím sa zdá byť, keďže cieľom bolo vytvoriť ekvivalent prírody, krajiny či univerza. Stromy sú zakliate do bonsají, horské chrbty do balvanov. Les nadobúda podobu skalného labyrintu zloženého z pozliepaných pórovitých monolitov. Dažďová kvapka je reprezentovaná v podobe sústredných kružníc vyrytých do jemného štrku, riečny tok v sústave navzájom sa prekrývajúcich plochých kameňov. Výhľady do záhrady majú podobu otvorov v tvare mesačného kotúča či roztvoreného vejára, čím vzniká "vypožičaný obraz". Do bambusového húštia sa pozerá skrz kamenné či drevené mreže s naturalistickým alebo symbolickým ornamentálnym rastrom umožňujúcim subjektívnu interpretáciu videného. Latentná podoba videná v kuse kameňa stačí, aby bol kameň posadený na podstavec s rovnakou vážnosťou, s akou sa v Európe na podstavec kladú sochy. Poloabstraktná textúra v travertíne stačí, aby bol daný kameň vložený do honosného rámu a zavesený na stenu pavilónu. Skala nachádzajúca sa v inej, dutej skale. To všetko sú subtílne imaginatívne a fantazijné momenty cudzie európskej senzibilite až do doby vzniku surrealizmu. Interpretácia Miyazakiho tvorby prostredníctvom signifikantného elementu východoázijskej kultúrnej tradície? Ale prečo nie? (31.08.2008)

Půvab Miyazakiho děl spočívá hlavně v pohádkovosti a hře s fantazií. A protže jde o filmy pro děti, jde o dětskou fantazii. Kdosi tu srovnává s Bartou a Švankmajerem, to je úplě zcestné. Srovnávat lze s filmy pro děti, tedy třeba s Pojarem nebo Týrlovou, a tady myslím, v obrovské konkurenci kvality a bezbřehé fantazie, Miyzaki nezaostává. A Jako jsou naši velikáni zakladatelé a vynálezci různých směrů a technik, je i Miyzaki novátor a revolucionář, i když se to nemusí každému líbit:-) (07.09.2011)

WTF název? Zámek v oblacích? Fatální chyba distributora, který zaměnil dva filmy. /// Film ve mně zrál až uzrál na asi 8. zhlédnutí naplno. Až kýčovité kulisy odvádějí pozornost od více než dvou hlavních příběhů - Howlova dospění a přijetí odpovědnosti za vlastní život, Sofiina zlomení kletby tím, že přestane být šedivou myší bez vlastního života a vezme ho pevně do rukou... v jistém smyslu u obou boj o své srdce. Merkl je podle mě projekce osoby režiséra, který vyrůstal za války a přesně ji ukazuje, jak si ji pamatuje v parádě i hrůze. I linka obou čarodějnic jako ambiciózních matek a tchýní je zajímavá... Nostalgická a romantická nádhera s omračující hudbou a vývojem postav, který může kdejaký film jen závidět. (28.08.2006)

Jedno se Miyazakimu musí nechat - jeho filmy představují obvykle originální svět a originální příběh, není to obvyklé ždímání klasických pohádkových motivů, které každý zná nazpaměť. Jeho Zámek v oblacích je gejzír obrazové fantazie, jde o svérázný druh pohádkové fantazy se zřetelně protiválečným poselstvím. Výborná kresba, inspirovaná zjevně klasickou japonskou mangou, pečlivá animace a hlavně barvitý děj, kde ožívá svět magie, démonů a čarodějů.První půlka je spolehlivě na pět hvězdiček, v poslední třetině je ale scénář zbytečně překombinovaný, dobrodružný příběh se mění v romanci, která si na konci s příchodem zachráněného prince, šťastnými úsměvy a pusinkami nebezpečně pohrává s kýčem. Nejvíc mi v paměti utkví čarodějův zámek jako zvláštní kombinace chaloupky na kuří nožce a průmyslového komplexu, který jakoby vypadl z tvůrčí dílny Terryho Gilliama. Celkový dojem: 80 %. (01.05.2009)