Howlův kráčející hrad

Mijazakiho považuji za velkého výtvarníka a umělce, stále se v něm však hledám. Obdivuji jeho formu i způsob kresby, příběhy mi však obsahově často až tolik neříkají. Děj této pohádky je zasazen kamsi na hranici devatenáctého a dvacátého století. Někoho možná překvapí, že se nebem v této pohádce prohání stoje jak z románů Julese Verna či ulicemi jezdí první dýmající parní auta... Válka, kterou království vede zase připomíná první světovou... Postavy mají západní obličeje, nejde o Asiaty a proto je myslím pohádka evropskému diváku mnohem více stravitelnější. Animace jsou nádherné a detailní. Ale jak říkám, je tu pak obsah. Děj. A tomu jsem moc neholdoval. Všem těm kouzlům a čarodějům... Jakoby se do toho až evropského prostředí dostal nějaký japonský příběh. Ty jsou mnohdy se svými mytologiemi alespoň pro mne ne vždy koukatelné. A to byl i případ Zámku v oblacích. A tak dávám jen za tři kouzla. * * * (11.06.2018)

Na vlnách bezbrehej imaginácie (a nezrovnateľných orchestrálok Joa Hisaišiho) sa plaví ďalší z nádherných príbehov, ktoré nám darovalo štúdio Ghibli a neuveriteľný Hajao Mijazaki. Áno, je to, ako povedal Matty, tak trochu ohliadnutie sa za dosavadnou tvorbou velikána, ale to nevadí, práve naopak. Vďaka tomu môžeme vidieť mnoho originálnych prvkov, s ktorými sme sa uňho už stretli v úplne novom svetle - napríklad už len spojenie čarodejníkov (napr. Cesta do fantázie) a vojny (Naušika). Dlhšia stopáž je výzva, ale dáva priestor na mnohotematickosť, prehršel motívov a uhlov pohľadu, na ktoré sme u Mijazakiho zvyknutí, nech už je to vojna, s ktorou sa spája nielen otvorený boj, ale aj propaganda či vnútorné mocenské vplyvy, alebo rozprávkové prekliatie v niekoľkých podobách. A za tým všetkým, obaleným nečiernobielymi postavami a vyznením, sa skrýva príbeh o láske (klasika) a... starobe. A to najlepší, aký som kedy videl. Už po x-tý krát skladám poklonu. Miestami to bolo síce (čo sa absolútneho hodnotenia týka) trochu o fúz, ale tá jednoduchosť, s akou nás Hajao vťahuje do svojich dokonale budovaných fikčných svetov úplne bez akéhokoľvek vysvetľovania a úvodu do deja je úžasné, a záver je pre mňa ako filmového diváka jednoducho slasť. 90% (17.04.2014)

Lamentuju rukama nad hlavou, když mi někdo podsouvá při sledování MÉHO filmu JEHO názory (ahoj, tati :D). Prostě při výtce typu: "Animace jako v Pokémonech" vnitřně vybuchuju a mám takovou zlost, že bych rázem postavil Eifelovu věž ze slaných tyčinek. Proto raději zabořím nos do hrnku čaje a mlčím___ Ale i přes tuto "láskyplnou výměnu názorů" byl Miyazaki pořád se mnou. Jeho nádherné cukrbliky a perfektně vymyšlené postavy, mě meditativně uklidňovali. Možná to bude znít přihlouple a dětinsky, ale jako kdyby vám skrze obrazovku vzkazoval, že zase všechno bude v pohodě. Právě proto mám pro Miyazakiho tvorbu slabost. Jeho filmy jsou nejpoctivějším relaxem a já jsem vždycky rád, když se ho mohu zúčastnit. Bravo! (12.12.2008)

Očioblažující animace, dechberoucí stroje a stvoření, srdcesvírající závěr, ale vše halil tmavý mrak povědomosti, čehosi již párkrát viděného a hlavně zažitého. Na filmech studia Ghibli přitom mimo jiné oceňuji, že je každý docela jiný. Tenhle byl docela stejný, což mi přijde docela smutné. Pakliže nechtěl Miyazaki autobiograficky (mladá duše ve starém těle) shrnout svou dosavadní tvorbu. Což by pro svou povahu posledního velkého ohňostroje na rozloučenou bylo taky smutné. Stárnutí holt nezastavíte. Jenom láska je věčná. Ta má, k Cestě do fantazie a Princezně Mononoke, pochopitelně přetrvává. 75% Zajímavé komentáře: Cervenak, Marius, Radko, MIMIC (19.02.2011)

Miyazakiho dva predchádzajúce filmy ma naozaj okúzlili, no tentokrát bolo na mňa tých fantasy prvkov trošku priveľa. Jednoduchšia dejová línia by filmu určite prospela a skrátenie o pár minút dvojnásobne. Inak je ale všetko na správnom mieste. Animácia kúzelná, nápady originálna a dojemnosť a úprimnosť ďalšieho pekného príbehu na najvyššom stupni. 70%. (15.10.2009)