Howlův kráčející hrad

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu. (09.02.2011)

V mnoha filmech lze najít nějakou větu, která se perfektně hodí pro ohodnocení daného díla a ani Hauru no ugoku shiro není výjimkou. V tomto animovaném snímku známého Hayaa Miyazakiho se do podobného hodnocení pouští rovnou hlavní postava, a musím přiznat že neskutečně trefným způsobem. Říkají tomu zámek, ale uvnitř je to jen hromada šrotu. Nemám co dodat. (07.12.2008)

Jedno se Miyazakimu musí nechat - jeho filmy představují obvykle originální svět a originální příběh, není to obvyklé ždímání klasických pohádkových motivů, které každý zná nazpaměť. Jeho Zámek v oblacích je gejzír obrazové fantazie, jde o svérázný druh pohádkové fantazy se zřetelně protiválečným poselstvím. Výborná kresba, inspirovaná zjevně klasickou japonskou mangou, pečlivá animace a hlavně barvitý děj, kde ožívá svět magie, démonů a čarodějů.První půlka je spolehlivě na pět hvězdiček, v poslední třetině je ale scénář zbytečně překombinovaný, dobrodružný příběh se mění v romanci, která si na konci s příchodem zachráněného prince, šťastnými úsměvy a pusinkami nebezpečně pohrává s kýčem. Nejvíc mi v paměti utkví čarodějův zámek jako zvláštní kombinace chaloupky na kuří nožce a průmyslového komplexu, který jakoby vypadl z tvůrčí dílny Terryho Gilliama. Celkový dojem: 80 %. (01.05.2009)

Při sledování nejnovějšího Miyazakiho filmu mě napadla myšlenka, že jeho imaginace snad ani nepochází z tohoto světa a věci jako prostředí či logika děje jsou jen jakési berličky pro nás obyčejné smrtelníky, abychom z ní také něco měli. I když bych nakrásně chtěl, nedokážu u Mijazakiho uplatnit běžná měřítka pro posuzování filmů. Ta se totiž pod tímto darem lámou jako stébla slámy. (08.03.2006)

Vždy, keď začnem mať dojem, že filmová fantasy zdochla s Návratom kráľa a odvtedy sebou len zúfalo plieska na plytčine, príde niekto ako Hayao Miyazaki a napáli do mňa pecku o rozmeroch Zámku v oblakoch. Kompaktnú epickú silu Mononoke síce príbehovo roztrieštený Zámok nedosahuje, ale Cestu do Fantázie posiela do zabudnutia jedinečnou steampunkovou atmosférou a drvivou kadenciou nápadov a zvratov. Len škoda, že je stopáž trochu únavná a ku koncu príbeh nedáva celkom zmysel (resp. vyžaduje mnohonásobné pozretie, aby človek prenikol do symboliky príbehu, čo je samozrejme čisto subjektívna výhrada a niekto to môže označiť za hlavné pozitívum filmu). Napriek akýmkoľvek výhradám veľká paráda. Keď sa človek príliš nechá unášať hollywoodskou tsunami, ľahko zabudne, že niekde inde ešte žijú tvorcovia, ktorí odvážne natáčajú filmy nepodliehajúce akémukoľvek trendu a oplývajúce bujnou fantáziou a obrazotvornosťou. (03.07.2009)