Howlův kráčející hrad

Neskutečně podmanivé. Mistři z Pixaru a pánové z Dreamworks prominou, ale na tohohle japonského šedivého "dědečka" prostě nemají... Nádherný, originalitou a fantazií přímo překypující příběh, který je plný zvratů, milých i nepříjemných postav, magie v tom nejlepším slova smyslu... tohle všechno a mnohem víc najdete v tomto pravděpodobně (a pokud je to pravda tak bohužel) posledním drahokamu pana Hayao Miyazakiho. Mohl bych se zde donekonečna rozplývat nad jeho nápady, dech beroucími scénami a animacemi, velebit nápad postavit do kontrastu svět kouzel, ďábelských válečných strojů a romantické kulisy středoevropské monarchie konce devatenáctého století. Ale dokud sami neuvidíte... Jediné s čím bych si dovolil nebýt plně spokojen je závěr, kde japonský pohádkář už tradičně nezapřel měkké srdce. To je však jen drobná skvrnka na jinak zářivém štítu Howlova kráčejícího zámku. 90% (26.08.2006)

Na vlnách bezbrehej imaginácie (a nezrovnateľných orchestrálok Joa Hisaišiho) sa plaví ďalší z nádherných príbehov, ktoré nám darovalo štúdio Ghibli a neuveriteľný Hajao Mijazaki. Áno, je to, ako povedal Matty, tak trochu ohliadnutie sa za dosavadnou tvorbou velikána, ale to nevadí, práve naopak. Vďaka tomu môžeme vidieť mnoho originálnych prvkov, s ktorými sme sa uňho už stretli v úplne novom svetle - napríklad už len spojenie čarodejníkov (napr. Cesta do fantázie) a vojny (Naušika). Dlhšia stopáž je výzva, ale dáva priestor na mnohotematickosť, prehršel motívov a uhlov pohľadu, na ktoré sme u Mijazakiho zvyknutí, nech už je to vojna, s ktorou sa spája nielen otvorený boj, ale aj propaganda či vnútorné mocenské vplyvy, alebo rozprávkové prekliatie v niekoľkých podobách. A za tým všetkým, obaleným nečiernobielymi postavami a vyznením, sa skrýva príbeh o láske (klasika) a... starobe. A to najlepší, aký som kedy videl. Už po x-tý krát skladám poklonu. Miestami to bolo síce (čo sa absolútneho hodnotenia týka) trochu o fúz, ale tá jednoduchosť, s akou nás Hajao vťahuje do svojich dokonale budovaných fikčných svetov úplne bez akéhokoľvek vysvetľovania a úvodu do deja je úžasné, a záver je pre mňa ako filmového diváka jednoducho slasť. 90% (17.04.2014)

Je to sotva pár dnů co jsem si u Přejezdu Kassandra postěžoval na to, že to není ideální snímek pro zvýšené teploty. Zámek v oblacích je přesným opakem. Těžko hledat ideálnější film pro ukrácení chvil během nemoci. Ona tak nějak celkově je Miyazakiho imaginace pro blouznivé stavy jako dělaná. Člověk mu pak hnedka lépe rozumí. Bizarní záležitostí je totiž tenhle doposavad nejvyspělejší projekt studia Ghibli (co na tom, že dle dětské knížky; mimochodem hodně volně a lépe než v předloze). Zvedne náladu, potěší, překvapuje po jakých nevyšlapaných dějových stezkách se ubírá a především naprosto odzbrojuje svými nápady i originalitou. Nefalšované umělecké dílo, a to nejen animačně. Osobně by mě zajímalo, zda lze na poli klasické ruční animace jít ještě dále. Upřímně o tom pochybuji. (04.07.2008)

Oni ty příběhy jsou zvláštní, hodně zvláštní, ještě když jsou nakreslena z pera, které držel v ruce tvůrce Hayao Miyazaki. Jenže stále si nemůžu zbavit dojmu, že Princezna Mononoke je ze všech nejhezčí i když jsem celkově z jeho tvorby viděl i s tímto tři filmy. Jenže stejnak...ta animace, ta preciznost...to se v současné době u našich, Evropských pohádek ani nemůže stát, skutečně ne. Když třeba na Fox Kids, nyní už Jetix sleduju ty pohádky jak jsou všecky na počítači v renderované grafice, co nejrychlejc nasnímané, snad dělané ve Flashi, aby byly co nejrychlejc, nejjednodušejc...a přitom jsou tak odporné, a děti po nich akorát zblbnou. Zlaté Kačeří příběhy nebo právě anime tohoto tipu, které musí pobavit každého. Zvláštní příběh, nádherné obrázky přetavené do filmové podoby na které se holt nezapomíná. Možná ty příběhy jsou ale přetáhlé až moc přes kapsy, jinak by to bylo za totálních pět. (22.08.2009)

První minuty Zámku v oblacích by se daly popsat jako nádhera. Procházka nad střechami města, zloduchové vylézající ze stínů, tlustá škaredá čarodějnice a zámek v dálce procházející se po mlhou... Co by dál? Magie a kouzla pohádky se změnila v trochu zvláštní snahou o drama/romanci kouzelníka a jeho problémů s duší. Trochu nečitelné a zbytečné, což kazí dojem na fascinující pohádkovosti většiny příběhu a postav. Dům s dveřmi do 4 rozdílných míst, strašák poskakující okolo své zachránkyně, všude samá barvička a kouzelná hudba. Je velká škoda, že Miyazaki neudržel druhou půlku filmu v podobně krásném a jednoduchém duchu jakou měla půlka první. (31.12.2008)