Ghost in the Shell 2: Innocence

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Podle mě daleko lepší než první díl, sice příběh je opět mírně zmatenej a dialogy jsou na muj vkus moc hádankovitý, zdlouhavý, no prostě divný, ale rozhodně sem se orientoval líp než v jedničce. Příběhově to dokonce hodně připomíná Já, robot, ale to, co je na tomhle filmu nejlepší je vizuální stránka, ta je fakt božská, skoro bych řek, že nic lepšího sem sand neviděl, sice postavy jsou typický mango, jak pohybově, tak vzhledově, na tom nic zajímavýho neni, ale to, co tam ty japončíci předváděli s prostředím, to bylo prostě něco neskutečnýho, dokonalá hra světel, odrazů a jiný neskutečný vizuální kreace. Stejnětak je výtečná hudba, která se nijak nevtírala, ale opět mě dostávala ta ústřední melodie, která už bylo v prvním dílu. Sečteno podtrženo, příběhově to je jen nadprůměr, ale vizuálně je to tak dokonalý, že i když se v tom filmu zas tak moc neorientujete, tak je o zábavu, či fascinaci postaráno a akce taky rozhodně neni k zahození, i když jí tam moc neni. (21.10.2007)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Nedávno jsem si postesknul, na to, že už se nevyrábějí pořádné sci-fi. Dnes už je vše jen o efektech, a dobrého příběhu by se člověk dohledal. Jedním z kultovních sci-fi je Blade Runner. Innocence je plnohodnotná alternativa. Film je postaven na zajímavém příběhu, nepostrádajícím, někdy až přílišnou hloubku. Atmosféra filmu je podobná jako v Blade Runnerovi. A samozřejmě nechybí nádherné akční scény, které by mohli závidět i bratři Wachovští. A to vše je brilantně nápaditě nakreslené a animované. Ze zpracování se mi fakticky tajil dech. A tak nemohu jinak, než dát plný počet. (22.03.2005)

Druhý díl kyberpunkového anime se noří hlouběji do sebe sama. Úchvatné vizuální zpracování je doplněno příběhem, který můžou natočit (a pochopit) jen japonci samotní. Totální záplava nepochopitelných dialogů a citátů od lidí, které snad nikdo nezná, působí tak strhujícím dojmem, že nebudete moci dělat nic jiného než prostě dojít na konec. A i když dílo scela určitě nepochopíte (stejně jako já), nesmazatelně se vám zapíše pod kůži jako málo co. Prostě japonci umí. (25.02.2006)