Dveře v podlaze

Množstvo metafor, nemenej symbolov, komornejšie spracovanie ako napr. Americká krása, mužné herectvo Jeffa Bridgesa a jemná Kim Basinger. Veľa nahoty a cynizmu, melanchólia a depresia. Takže film pre ľudí, ktorí sa neboja myslieť a majú myseľ otvorenú aj pre háklivé témy. Film som videl v roku jeho vzniku, potom už nie, ale na rozdiel od mnohých iných ma svojou inteligenciou zaujal už vtedy. Pri troche šťastia to mohol byť veľký hit. Nestalo sa. (01.06.2012)

Herecký koncert hlavních protagonistů v domě, kde plyne čas bez ohledu na okolí a se všudypřítomnou tragédii a nevyřešenou minulostí... graciozní uvolněnost J.Bridges, kudlanka nábožná Evelyn v podání M.Rogers, zaraženost, vnitřní bolest ve tváři K.Basinger a nevinný,čistý, nezformovaný a nedefermovaný životem Eddie (J.Foster)... Jó, tak to je fakt lahůdka... Škoda (velká škoda) rozpačitého závěru s nedotaženým vysvětlením tragédie, jinak by to bylo za 5* (03.05.2005)

Pro mě se jedná o jeden z nejosobnějších, ale také nejzvláštnějších filmů vůbec. Je to směsice komična, filozofie a lidských osudů, kdy je hlavní postavou spisovatel, což se mně vždy líbí. Během filmu jsem měl v půlce krátkou pauzu, ve které jsem sám stihnul napsat čtyřstránkový příběh, jež byl částečně inspirován mým snem a částečně Havranem od Poa, ale i tímto filmem - myslím, že Ted by se mi z plana hrdla vysmál a mé řádky rozcupoval. Já jsem však rád za to málo, no a tento film je tak trochu návrat ke kořenům, protože jsem viděl část už někdy v roce 2006 tuším. Většina z nás své dveře v podleze otevře - není vyhnutí, není to o volbě. (16.12.2021)

„Zvuk, jako když se někdo snaží nevydávat zvuk.“ Taky vám to asociuje uprdnutí? Jsou filmy, které jsou tak dobré, že k nim v podstatě nemám co napsat. Takže telegraficky - uchvátila mě úchvatná Kim Basinger, výborný Jeff Bridges, roztomilá Elle Fanning, výborně vymyšlené příběhy k jednotlivým fotografiím, co se ve filmu objeví v nichž se odvíjí důležitý příběh postav, které fyzicky ve filmu ani nevystupují a samozřejmě povedený a přiměřený humor. Taky mě vždycky přitahovaly starší ženy, takže jsem s Eddiem hodně soucítil a docela mu i záviděl. prostě nevím, proč by se mi ten film neměl líbit a proč by neměl patřit k mým nejoblíbenějším. Rozhodně se poohlídnu po knize. (30.08.2011)

Filmová poezie v praxi. Již samotná knižní předloha je bezesporu obrovské Dílo, které převedeno na filmové plátno (sic jen z jedné třetiny) dostalo další rozměr. V každém záběru na moře, v každé černobílé fotografii, v každém slovu z dětské knížky, v každém utrápeném pohledu Kim Basinger a dokonce i v každém záběru na zadnici Jeffa Bridgese je něco víc, něž-li se na první pohled zdá. Tenhle film nic nevyvětluje, postavy nic závažného neříkají a své chování nijak neobhajují. Vše je skryto tak, že to pozorný divák vycítí. Herecký galakoncert (kdo by to do Kim ještě řekl...) se vším všudy. Tak trošku mírně depresivní, ale Tod Williams společně s Johnem Irvingem dokázali příběh odlehčit i (černo-) humornými pasážemi, které do příběhu (i Irvingových knih) skvěle pasují. [srpen 2006] (17.08.2006)