Kauza CIA

Matt Damon opět nezklamal, ale je pravda, že si vizážisti mohli dát víc práce a přidat mu později nějakou tu vrásku. The Good Shepherd byl možná až příliš zdlouhavý, i když nemůžu říct, že bych se nudil... Málokde je vidět i druhá a horší stránka života špiona - ta osobní a tady byla vystižena na výbornou. (03.01.2008)

Když jsem jako malej nemohl usnout, rodiče mě otočili na břicho a bylo. Teď, v letech plnoletých, když nemůžu oka zavřít, pustím si Kauzu CIA. Film jsem si pustil čtyřikrát, čtyřikrát to zalomil. Nechápu, nestává se mi to. Proto nehodnotím, ale jelikož se jedná a De Nira, svojí zatracenou spánkovou činnost prokopnu. A bude! (24.08.2009)

Žádné dlouhé rozjezdy, jsme vhozeni přímo do děje roku 1961 a Edward jde, zdá se, do rutinní práce… Damon z plátna prakticky nezmizí, a přestože nemá nijak excentrickou či navenek zajímavou roli, film v pohodě utáhne. Co může rozhodit, je mírně odfláklé líčení, jelikož rozdíly v obličeji u stejných osob v letech 40. a 60. jsou minimální (Damon má pak jen tlustší brýle). Skrz různé flashbacky/forwardy udržuje film solidní rytmus, ale nikam zvlášť nespěchá – spíš má obrovskou vnitřní sílu. Tím se dostávám ke scénáři, který je vybroušený jako diamant a nabízí slušnou dávku emotivních a vypointovaných scén. Jedná se skutečně o takový menší epos, naštěstí nepříliš zaměřený na politiku, ale vztahy mezi postavami, nejistotu a báječnou dobovou atmosféru, již podtrhuje bezchybná kamera. Skutečnou třešničkou je ovšem Robert De Niro. Nezáří tolik před kamerou (celkem asi jen 5 minut, Pesci ještě míň), nýbrž za ní. Naprosto suverénně zvládá pasáže intimní i drsnější, skvěle si pohrává s detaily a určité scény přivádí k dokonalosti. Když k tomu přičtu všechny herce, proti nimž nemůžu říct jediného křivého slova, a parádní znepokojivou hudbu, vychází mi jeden z nejlepších filmů roku 2006, který mohl do Oscarových klání hodně promluvit (kdyby byl nominován). (11.01.2007)

Film, který mohl být klidně o hodinu, možná i o dvě kratší a vůbec by mu to neuškodilo. Film, který mě svým příběhem dokázal zaujmout až v posledních minutách, kdy ukázal, čeho všeho jsou lidé schopni. Film, který pro mě nebyl ničím objevný, většinu času docela nudil a vlastně mě na něm zaujaly jen herecké výkony, kamera a minimalistická hudba... Průměr po (skoro) všech stránkách. (14.07.2009)

Tak dlouhý. Proč to musí být tak strašně dlouhý? Nemám ráda filmy, které neví, o čem jsou, a tak jsou radši o všem. A taky nemám ráda filmy o tomhle typu bastardů. A vůbec, mám agresivní náladu, tak se do toho pustím trochu víc. Začněme u charakteristik filmu. Thriller - proč proboha? Protože se Damon celou dobu tváří, jako by mu bylo všechno jedno? Romantický - protože obsahuje několik sexuálních scén a ty jsou skryty pod peřinou, takže to není jako v nezávislém filmu syrové? Drama - ano, to jsem si snad možná chvílemi připadala, jako bych poslouchala stádo zpívajících satyrů, protože tak dělali Řekové první dramata. Nevím, jestli mají dlouhé záběry čehokoliv, co je zrovna po ruce, pomáhat budování napětí. I když je pravda, že jsem byla notně napnutá, jestli mě to do konce vůbec začne zajímat, jak to dopadne. Nezačalo, ale žádná škoda, ono to totiž nijak nedopadlo. A teď něco k postavám. Ještě štěstí, že každý drsný muž se pozná podle baloňáku, klobouku a drsného kouře z drsného doutníku v drsné ruce dokonce i na koncertě, jinak bych s poznáváním měla docela problémy. Rozrušené manželky se zase poznají podle rozmazaného makeupu, protože nic jiného k vidění na Angelině ve vypjatých hádkách nebylo (herecký projev už vůbec ne). Jediná pasáž, která mě na celém filmu zaujala, byl příchod synovy deziluze před kostelem a scéna "odejití" jeho milé do věčných lovišť předtím. Jenomže ani to nemůže zakrýt absenci jasné dějové linky. Když někdo žvýká s pusou plnou chleba, tak ho taky většinou hodně vypadne na podlahu. (11.08.2008)