Superman se vrací

Při sledování mě napadaly neustále dvě stejné věci. Sračka a 260 milionů dollarů. Ono i když se sračky dotkne král Midas, pořád to bude sračka, zlatá, ale sračka. A tohle je extra zlatá sračka. Pravda, triky jsou úchvatný a každá jedna scéna vypadá jako nějaká malba, jenže to mi prostě nestačí. Příště bych bejt Singerem ubral nějakých padesát milionů trikařům a dal je scénáristům (případně najal jiné sécnáristy), aby vypotili něco, na co se dá dívat. Jistě, existuje tu něco jako Superman franchise (vlastně výrobní znaky), od kterých se nemohl odchýlit kvůli majitelům autorských práv a producentům, jenže aby jediná opravdu dobrá věc na nejdražším filmu všech dob byla hudba, která však vznikla pro jiný film před třiceti lety, to je trochu moc (či málo, jak se to vezme). Příběh je podle mě největší slabina filmu. Já osobně chtěl vidět něco víc než jen sled několika akčních ochran Ameriky. Chtěl jsem vidět Supermana jako člověka, protože tím je víc než mnozí jiní, chtěl jsem vidět příběh dospělého Supermana, Supermana ve středním věku, který musí bojovat každodenní život jako ostatní lidi. Který se škorpí s jedovatou tlustou manželkou Lois, má drzýho fagana a v superhrdinské práci už nenachází pražádnou radost a svůj cíl prostě ztratil. Který nemá chuť k ničemu, kromě rozbití huby svého nepříjemného šéfa. Možná je to trochu přehnaný, ale viděl bych to mnohem radši než tenhle krásnej, ale prázdnej obraz. Ještě drobnost k obsazení. Kolik proboha mělo Supermanovi a Lois bejt, když se poprvý v Daily Planetu potkali? Patnáct? Dokud bude Superman 27letej chlapeček a Lois třiadvacítka, nikdy to nepřekročí stín prvního Donnerova Supermana, který i přes dnes dost zastaralý triky pořád vede na celé čáře. A ještě jedno, Brando se musí otřásat v hrobě smíchy. Za první díl ho přeplatili (14 milionů za deset dnů práce) a tady určitě dostal ještě mnohem víc. (09.11.2006)

Zdlouhavé a překvapivě dost odměřené. Ikona je vyobrazena ve vší své neotesané velikosti a je divákům snad ještě vzdálenější, než jak tomu bylo u původních filmů. Žádné polidštění, žádné silné osobité momenty, jen sled hezkých obrázků, do toho jedna efektní akční scéna a naprosto nevyužití herci na všech frontách. Pamatujete si na kreslený seriál, ve kterém Superman s nadšením říkal "hop, hop a letím!"?. Tak je to naprosto to samé, akorát hrané a s 260ti miliónovým rozpočtem... (15.07.2006)

Proč ve filmu kouří jenom Lex Luthor? Proč v něm chybí opravdu komická figura? Proč pány nahradily chlapecké plakáty a dámy zase holčičky na příliš vysokých podpatcích? Proč se ze supermanského mýtu stala opulentní ježíšovská paralela? Proč má chlapeček astma? Odpověď je nasnadě: světem podle Bryana Singera jsou totiž (a) otrocky „upřímná“ melodramata, (b) násobené emoce outsiderů a (c) autoerotické konotace mesiášství. Jenže to poslední, co (jakýkoli) komics potřebuje, je režisér, který se bere příliš vážně, nemá smysl pro fantazii, nadsázku ani zkratku, a nezvládá základní režijní dovednosti. Je špatný vypraveč, nejde mu akce ani komika, neumí evokovat prostředí ani budovat postavy, tragicky vyznívají pokusy o složitější stavební jednotky (viz paralelně vedené scény). Jednoduše řečeno, takový režisér by v klasickém Hollywoodu umřel hlady. Kýč jak bič. (05.08.2006)

Na poměrně obsáhlém prostoru sto padesáti minut, mě film sice nenudil, ale bohužel jsem v něm nenašla ani příliš věcí, které by šly vyzvednout z celkového průměru. Superman v tomto případě neklesá, ani nestoupá, jen tak nevýrazně, ač jistě snaživě prolétává napříč světem, získává pozornost lidí a uceluje svůj status "muže ze železa". Rukopis Bryana Singera bych zde hledala jen velmi těžko, ale pokud si chtěl režií "muže z Kryptonu" splnit svou filmařskou tužbu, tak to zcela chápu. Chtěl si zřejmě trochu oddychnout a tak se rozhodl pro jednoduchou, nenáročnou, nevyčnívající a efektní, ale obsahově jaksi prázdnou a chladnou adaptaci, dalece vzdálenou zpracování, jakého by jistě dosáhl, kdyby využil svých maximálních talentových možností. (10.05.2011)

Tak jsem to z musu dokoukal a odtrpěl. Pro mě případ filmu mrtvého na vršek i na spodek - někam to odkazuje, přitom není jasné kam. Film si celkem selektivně volí to, co se mu zrovna hodí do krámu pro melancholické posmrkávání a pomrkávání. Brandon Routh má charisma složeného věšáku na prádlo, v té roli působí velmi gay a mladistvě, což bolí hlavně když papouškuje hlášky Christopha Reeva, jehož charismatu nedorostl ani po kotníky. Otřesný je i Lex Luthor, kterého Spacey vede v rádoby psychotickém duchu, ale s občasnými návaly komediálního přehrávání a la Gene Hackman. Budí to spíš lítost než respekt. Vyprávění je utahané, atrakce neatraktivní, děj promaštěný sádlem lásky a otcovství neohrabaný. Prkenné, matné a klanící se tak šikovně, že to původní soše dává trapné čelíčko. (24.01.2008)