Samurai 3

Skončila rozbředlá epopej, která mi byla dlouho vychvalována, a mé pocity jsou rozpolcené. Třetí "díl" byl největší kýč ze všech. Paradoxně to myslím v dobrém -- režisér se konečně naučil natočit kýč tak, aby nebyl trapnosměšný. Závěrečný duel je krásná třešnička, nicméně paměť mi funguje dále než pár minut zpět a pocit, že jsem kvůli tomuto souboji musel přežít čtyři a půl hodiny předtím, je dost zdrcující. Jsem smutný z režiséra, který je slabý i na padesátá léta (platí k celé epopeji). Napotřetí už se aspoň naučil vytěžit Mifuneho, ze kterého charisma jen chlístá a je ve vrcholné životní formě. (Dokonce se např. snažil vpašovat reminiscenci na Sedm samurajů -- v jednu chvíli Mifune probíral s vesničany plán obrany před bandity, což v knize nebylo). Velmi dobře je zahraný i Kodžiro, Ocú i Akemi (z těch dvou mě přesvědčila víc). Odpadlo ukončení linky Matahačiho a jeho matky, které samotné v knize zabírá snad 100 stran, trochu škoda. Zdokonalování (se) Musašiho osobnosti setkáními s guru v jednotlivých oborech bylo pominuto úplně trestuhodně, přitom v knize šlo opravdu hodně o ukázání, že samuraj má být komplexní osobnost. No, jsem jako dítě, které se těší na nějakou pokroutku, co vypadá slibně -- pak se do ní zahryzne, prokousne si jazyk a ještě má chuť naprosto odlišnou od očekávané... (20.03.2013)

Záver trilógie sa nesie v znamení dvoch dejových rovín, prvou sú vzťahy dvoch zamilovaných žien k Musashimu a druhou je vyvrcholenie vzťahu s priateľom-nepriateľom Sasakim. Dej je až na dve-tri scény zväčša komorný a slušný priestor dostáva zmena životného štýlu hlavného hrdinu a jeho prístupu k životu. Ak mám zhodnotiť filmy ako celok ide o vysoko nadpriemerný zážitok po každej stránke. (21.08.2012)

O trochu lepší než předchozí dva díly, a docela by to mohlo fungovat jako samostatný film. Jenže to by nesměl být Sasaki Kodziro tak trestuhodně upozaděn. Jeho vzestup by mohl tvořit protiklad k Musašimu jako rolníkovi. Jenže on je tady vedlejší postava, to hlavní je láska a rivalita Ocu a Akemi. A tak i do třetice posloucháme milostné výlevy a vzdechy. (19.12.2015)

Tak predsa len ma jeden diel zaujal ešte o čosi viac, i keď už som v to príliš nedúfal. Musaši Mijamoto sa mení, ako aj jeho filozofia života, ale tento prerod mi ešte v druhom dieli mierne povedané vadil. Prišlo mi to mechanické a také uťahané z riadkov scenáristu. Ale čo ja viem o dávnych legendách, o tom, že pri romantike netreba nič, ani francuzák. O tom, čo je to prehnaná samurajská česť, expresívnosť emócii a k tomu patričná tá tvrdohlavosť. Ale i Mifuneho čiernobiele filmy (vari všetky čo som doposiaľ videl) sú niekde inde a ten pre nás, inak nezlúčiteľný koktejl vlastností a spôsobu vyjadrovania je v nich magickejší. Inagakiho trilógia je takým skôr prerozprávaním dávnych mytológií tradičnou štruktúrou, mierne predvídateľného finišu, ale stále s dostatočným odstupom. (31.05.2016)

Takto přesně má vypadat závěr trilogie, na který se vyplatí pět hodin počkat. Čestný souboj dvou charakterů kterému se dá věřit a nikoliv jak tomu bývá nyní, že outsider bez šancí a v koncích se náhle vschopí a vše se zázrakem otočí... A nemusí být finále vždy roztahané do půl hodiny, to unavuje, a nepůsobí důvěryhodně... - 6. 12. 2012 - 90% (06.12.2012)