Samurai 3

O trochu lepší než předchozí dva díly, a docela by to mohlo fungovat jako samostatný film. Jenže to by nesměl být Sasaki Kodziro tak trestuhodně upozaděn. Jeho vzestup by mohl tvořit protiklad k Musašimu jako rolníkovi. Jenže on je tady vedlejší postava, to hlavní je láska a rivalita Ocu a Akemi. A tak i do třetice posloucháme milostné výlevy a vzdechy. (19.12.2015)

Brilantne vyvrcholenie brilantnej trilogie. Brat jednotlive diely ako samostatne filmy nieje rozumne. Cela trilogia je jeden komplexny prepleteny pribeh, vidiet len jeden ci dva diely nema zmysel. Preto, hodnotenie berte za celu trilogiu. Bolo skutocne fantasticke sledovat vyvin Myiamotovho charakteru. Mlady rebel -> mocny samraj, ktory vsak stale hlada cestu a sam seba -> a nakoniec skutocny majster, ktory spoznal tie spravne hodnoty a sposob zivota. Cely pribeh je prepleteny mnoha obdivuhodnymi charaktermi a dejovymi zvratmi z ktorych si kazdy vzdy nieco odnesie. Z pohladu divaka mozem povedat, ze jednotlive udalosti a pravdy som prezival priam ako Myiamoto sam. To si myslim hovori za vela. Samotny zaver, samurajsky duel ktory rozhodol o osude mnohych postav, je potom skutocne posobivym, priam dokonalym zavrsenim, ktore so mnou skutocne pohlo. Tak isto cele technicke spracovanie ma neuveritelne caro, podobne tomu, ktore nesu stare USA klasiky natocene v Technicolore (Gone with the wind, Wizard of OZ, War o the Worlds) - nadherne farby, krasne zabery, vinikajuca ustredna melodia. Skutocny epos nielen medzi smurajskymi filmami, ale aj v kinematografii vobec. (10/10) (01.11.2007)

,,SÍLA NESTAČÍ K TOMU, ABY SE MUŽ STAL OPRAVDOVÝM SAMURAJEM. KROMĚ SÍLY MUSÍ MÍT TAKÉ ČISTÉ SRDCE“..... /// Třetí díl bych řek, že je nejvýpravnější. Hudba jako ze Sedmi statečnejch (vím vole, jako pro srovnání… když napíšu ,,jako z Pyšný princezny“, tak to nikdo nepochopí….) a příběh je dostatečně ,,přijatelnej“ i pro západní civilizaci. Neopětovaná láska má pokračování (ty ženský, čert aby se v nich vyznal, natož samuraj…) a zase mě (lehce) štve, ta romanticko-dramatická část. Tož taková byla (zřejmě) doba (filmová). Ale to finále…. kurva dobrý! Plný Mifuneho charisma, se soubojem důstojným k ukončení CESTY SAMURAJE. Trilogie, ze který s postupem času vylejzá pár chybiček. Nicméně já, osoba dávající přednost normálním filmům před těma artovejma…. prostě líbilo se mi to! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žádnou z knih o skutečném Miyamoto Musashimovi, které napsal Eiji Yoshikawa jsem nečetl. 2.) Zjistím, co se stalo 13.dubna 1612. 3.) Thx za titule ,,Martin Tirala“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (12.03.2013)

Ve třetí části nabírá konečně trilogie na tempu. Zatímco v předešlých částech byly osudy Musašiho vcelku nezajímavé, zde je již samurajem v pravém smyslu slova a tak je tento film prodchnut samurajskou filosofií v mnohem větší míře, než předtím. A díky tomu se film sleduje o mnoho lépe. Všechny posatvy, které se v průběhu dílů jevily jako zbytečné, zde naleznou rozuzlení svého osudu a tak je tento film ve znamení katarze. Jako trilogii však nehodnotím jednoznačně kladně. Místy jsou filmy velice zdlouhavé a plné nadbytečných dialogů. Myslím, že jeden dlouhý film by úplně stačil. (25.10.2010)

Skončila rozbředlá epopej, která mi byla dlouho vychvalována, a mé pocity jsou rozpolcené. Třetí "díl" byl největší kýč ze všech. Paradoxně to myslím v dobrém -- režisér se konečně naučil natočit kýč tak, aby nebyl trapnosměšný. Závěrečný duel je krásná třešnička, nicméně paměť mi funguje dále než pár minut zpět a pocit, že jsem kvůli tomuto souboji musel přežít čtyři a půl hodiny předtím, je dost zdrcující. Jsem smutný z režiséra, který je slabý i na padesátá léta (platí k celé epopeji). Napotřetí už se aspoň naučil vytěžit Mifuneho, ze kterého charisma jen chlístá a je ve vrcholné životní formě. (Dokonce se např. snažil vpašovat reminiscenci na Sedm samurajů -- v jednu chvíli Mifune probíral s vesničany plán obrany před bandity, což v knize nebylo). Velmi dobře je zahraný i Kodžiro, Ocú i Akemi (z těch dvou mě přesvědčila víc). Odpadlo ukončení linky Matahačiho a jeho matky, které samotné v knize zabírá snad 100 stran, trochu škoda. Zdokonalování (se) Musašiho osobnosti setkáními s guru v jednotlivých oborech bylo pominuto úplně trestuhodně, přitom v knize šlo opravdu hodně o ukázání, že samuraj má být komplexní osobnost. No, jsem jako dítě, které se těší na nějakou pokroutku, co vypadá slibně -- pak se do ní zahryzne, prokousne si jazyk a ještě má chuť naprosto odlišnou od očekávané... (20.03.2013)