Karel Havlíček Borovský

Neskrývám zde své nadšení z tohoto filmu! Ačkoli hodnocení zdejších uživatelů tomu nenapovídá, podle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších dramatických snímků československé předválečné produkce! František Smolík v tomto pozapomenutém dramatu ukazuje v roli nezapomenutelného Karla Havlíčka Borovského, jak velkým byl hercem. Celkové zpracování prakticky nemá žádnou chybu. V první polovině má obrovský náboj, který se sice v druhé půli trochu vytrácí, což je však způsobeno spíše pochmurnějšími osudy hlavního hrdiny. A plusem je také krásná příroda, která se tu a tam mihne. Všimněmě si jaké epizodní role hrají pozdější hvězdy Jaroslav Marvan či Theodor Pištěk! Velmi příjemné překvapení! (18.03.2008)

Teď dumej o právu, Havlíčku, Havle... Ryze vlastenecký filmový projekt, který měl v očích řadového občana (diváka) rehabilitovat Karla Havlíčka Borovského, významného pražského novináře a radikálního odpůrce rakousko-uherské monarchie. František Smolík, tehdy ještě člen vinohradské scény, sehrál Havlíčka zcela v intencích soudobých představ o filmovém (ne)herectví, tedy výrazně stylizovaně, s náležitým patosem. Že by to dnes ještě někoho vzrušovalo, je takřka vyloučené. (04.10.2008)

Tak jsem byla mile překvapena, když jsem film shlédla. Jakobych ani nevěřila, že byl natočen již v roce 1931! Na ten rok v české kinematografii až neuvěřitelné obrázky a záběry, stejně jako herecké výkony bez přílišných gest(vezmeme-li v úvahy poměrně nedávný přechod z němého filmu do hraného). František Smolík, jak bývalo jeho zvykem, se své role zhostil s grácii sobě vlastní. Filmařům se podařilo zasadit děj do porevolučního Rakousko-Uherska opravdu věrohodně. Zvlášť kouzelné obrázky jsou z kanceláře kancléře Bacha či výjev z Tyrol, kde Havlíček několik let pobýval. Opravdu by mě zajímalo, zda se natáčelo opravdu v Alpách, anebo si filmaři posloužili např. blízkými Tatrami? (02.03.2008)

Nepříliš povedený životopisný film. Smolíkův herecký výkon se během filmu vůbec nevyvíjí, Šponarová v roli Julie Havlíčkové je jen jednorozměrná a ostatní postavy jsou snad jen do počtu a početného komparzu. Ani některé "silné" scény nejsou využity tak, jak by zasloužily, např. hned scéna u soudu. Umírající Julie deklamuje na smrtelné posteli básničku s nasazením žákyně 4. třídy a když těžce nemocného Havlíčka vítají při návratu z Brixenu jeho přátelé, jeden z nich, netuše co by vlastně měl hrát, se zájmem pozoruje oblohu. Asi vyhlíží déšť. Innemann byl sice jedním z průkopníků našeho filmu, jeho režisérské schopnosti ale na nějaké ambicioznější filmy nestačily. Scény z Brixenu se opravdu natáčely na místě, to je jeden z mála plusů tohoto filmu. (04.03.2008)

Obrázek Havlíčka, kterak hladov a nemocemi vyčerpán píše v třeskutých alpských mrazech své knihy, patří dnes opravdu jen do obrozeneckých knih 19.století.Rakouský režim vyměřil svému vězni podporu ve výši 400 zlatých ročně( později po protestech zvýšeno na 500, což byl plat tehdejšího vyššího státního üředníka).Zprvu bydlel Havlíček v luxusním hotelu U Slonů, ale po měsíci přestěhoval do podnájmu.Když za ním po půl roce přijela manželka Julie s dcerkou, pronajal si Havlíček domek v komplexu zmiňovaného hotelu.Rodina si na domácí práce držela služku a teplá jídla si většinou nechávala přinášet z hotelu U Slonů...plícní tuberkulózou manželka nakazila nejen manžela ale i svou jedinou dceru Zdenu... Vyuka literatůry na středních školách Vladimír Prokop k tomu jen dodat že průměrný plat byl 150zl.ročně a kdo se oháněl od rána do noci vydělal 180 zl. ročně a za tvrdou práci!!! (14.12.2009)