Příliš dlouhé zásnuby

Byla to příliš dlouhá doba, příliš dlouhé čekání, které se mi vyplatilo. Nevěřil jsem a byl jsem potrestán. J-P Jeunet mi dokázal, že umí. Amélie z Mortmartru je možná úžasný film, ale pro mě jen neskutečně těží ze scénáře a režijního umění Jeuneta. Za to Příliš dlouhé zásnuby jsou film bez viditelné chybičky. Vypravěčský styl je prostě úchvatný a celý film má kouzlo. Krásné kouzlo, které umí uchvátit. Audrey Tatou, která celý film kulhá je příjemná stejně jako její hledaný milenec Gaspard Ulliel. Malá rolička Jodie Foster je spíše takový malý tahák pro amerického diváka. Dlouho mi chyběl podobný film a jen jsem doufal, že někdo natočí přesně takový magický příběh o lásce a hledání. Vizuálně film patří do extra třídy, do které nakouklo jen pár režisérů. Jean-Piere ... děkuji. (18.02.2007)

Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% (15.06.2007)

Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% (24.12.2007)

Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. (19.03.2006)

Obrovské zklamání! Jeunetův videoklipový styl (který k Amelii padl naprosto dokonale) mi přijde jako velmi nešťastná volba pro takový příběh. Film se mi zdál díky tomu aspoň o hodinu delší než ve skutečnosti byl a sledovat hrdinčino pátrání jsem někdy opravdu nestíhal. Zatímco Amelii si určitě ještě hodněkrát pustím, na Zásnuby asi brzy zapomenu... (10.08.2005)