Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (319)
Evidentne je pre Jeuneta aj v tomto filme dôležitá najmä forma pred (slabším) príbehom. V prvom rade sú to rôzne filtre, ktoré scénam dodávajú emocionálne zafarbenie, takisto očarujúca je vizuálna hravosť a nápady. Herci sú zvolení tak, aby boli zapamätatelní a vhodne dekorovali kreatívny kontext. Staré známe a spoluprácou osvedčené tváre Audrey, Dominique Pinon...Všetky tieto prvky sú pre Jeuneta príznačné. Rozdiel v úspechu jeho filmov spočíva už len v tom, či obsah a forma do seba dobre zapadá. V príliš dlhých zásnubách je jednoznačne prepálená stopáž a mnoho dejových odbočiek a vsuviek, bez ktorých by sa divák pokojne zaobišiel. Na druhej strane pár scén, ktoré vyrazili dych (vzducholoď, bombové útoky, čarokrásne zobrazené prostredie okolo/v majáku...). Nezabudnuteľnými pre mňa zostanú scény nasnímané originálne a s fantáziou. ()
Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. ()
Zapeklitá detektivka v nebeském hávu místo těžké válečné romance, které jsem se bála. Překrásná rustikální hrací skříňka s tanečnicí za doprovodu libozvučné hudby by ani s dvojitým dnem s pokladem nevzbudila sladší pocit a oči i pusu víc dokořán. Ps: to Tyler: na sněhuláka je moc horko, tak jsem z toho zlatého opojení aspoň upekla ve starožitné formě bábovku. ()
Jeunet patří k mým dlouholetým filmovým slabůstkám, jeho režijní styl založený na hravosti a vizualitě mi zkrátka sedí a vypravěčskou nedotaženost velkoryse pomíjím. Příliš dlouhé zásnuby ale podobnou velkorysost nepotřebují. Jedná se vedle Amélie z Montmartru o jeho k divákům nejvstřícnější snímek. I tady se ale Jeunetovi fanoušci dočkají obvyklých barevných filtrů, scénických hříček, odboček a kudrlinek. Jsou ale podřízené svému účelu, tzn. zvýraznit protiválečné zaměření filmu o hledání ženicha ztraceného ve víru zákopové války. Je znát, že film natáčel uznávaný režisér, který už nemusí pracně shánět prostředky na realizaci svých představ ani nemusí přemlouvat herecká esa k účasti na svém projektu. Objevují se tam opět Jeunetovi věrní, jako je nezbytný Pinon nebo Rufus, ale i mezinárodní hvězda Jodie Foster a všichni hrají jako z partesu. Audrey Tautou si Jeunet vyzkoušel v Amélii a role dívky, která pátrá po svém milém, je její druhá nejvýraznější role dosavadní dráhy. Jeunet umí natočit bojové scény po svém, takže se liší od ostatních filmařů, kteří natáčí válečné snímky. Už je kvůli scéně likvidace polní nemocnice, kdy dokáže sekundu po sekundě stupňovat napětí z letecké bomby propadající postupně střechou, musím dát filmu nejvyšší známku. Celkový dojem: 90 %. ()
No i kdyz to je nadhernej film, tak me trochu zklamal. Chybi tu takova ta lehkost jakou mela Amélie z Montmartru a zbyla jen nadherne natocena nuda. Pribeh je zajimavej i napinavej (ale obcas se vlece a chybi tu naka gradace napeti), casti z valky jsou vyborny (Kdyby takle natocil celej valecnej film, byla by to naprosta bomba.), ale kdyz se furt dokola opakuje jak Matilda objevi nejakou osobu, ktera neco vi a jede za ni a tak furt dokola, zacne to byt nuda. Navic je to cele zbytecne protahovane. Urcite se dalo z deje vytezit vic. Navic kuli castejm flashbackum, preskakovani v deji a silenemu mnozstvi postav jsem se v deji misty ztracel. Ale je pravda, ze misty to je skutecne vyborne, nektere sceny jsou hodne pusobive a par odlehcujicich vtipku potesi. Herci jsou docela v pohode, ale Audrey mi tu nesedla tolik jako v Amelii, vetsinu casu se totiz jen divne tvarila, nicmene hrala skvele. Dal me taky zaujali Dominique Pinon, Jodie Foster a Tcheky Karyo. Nebejt naprosto uzasneho vizualniho zpracovani, skvele kamere a slusne hudbe dal bych 3*, ale takle je to za 4*. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Keď sa Mathilde (Audrey Tautou) pýta jej strýka alebo tety na osud Manecha (Gaspard Ulliel), odpovedá, že ho možno Nemci držia zajatého, potom unikol a stretol nemeckú ženu s veľkými prsiami. Toto by mohlo byť odkaz na film Veľká ilúzia (1937) alebo na La cuisine au beurre (1963). (Pat.Ko)
- Film obsahuje niekoľko záberov z filmu Putovanie vtákov (2001). (Pat.Ko)
- Pták, kterého Mathilde (Audrey Tautou) a Manech (Gaspard Ulliel) vídají létat kolem majáku, ve skutečnosti není albatros, ale terej bílý. (Barghest)
Reklama