Příliš dlouhé zásnuby

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

MMM. Manech miluje Mathildu. Nádherný príbeh z prvej svetovej vojny o krásnej dievčine z francúzkeho vidieka, usilovne pátrajúcej po svojom snúbencovi, ktorý údajne zahynul medzi zákopmi. Jej nezlomná viera, že jej milý je stále nažive ju núti vynakladať všetky svoje sily na pátranie po ňom. Filmové spracovanie, tohoto na prvý pohľad banálneho námetu, je úžastné. Je to dielo, ktoré ma dokonale prikovalo do kresla. Majstrovky vyvážená zmes vojnovej drámy a romantického filmu ma nečakane dostala. **** (27.12.2008)

Pokud vás děsí představa, že strávíte více než dvě hodiny s Audrey Tautou při hledání ve válce ztraceného snoubence (RIP Gaspard Ulliel), přičemž dějová linka je vyprávěna chaoticky a rozhodně ne strhujícím způsobem, jděte o dům dál. Režisér, který na konci devadesátých let křísil Vetřelce a se svou Amélii okouzlil (ještě před zbytkem světa) Karlovy Vary, je chvílemi hektický, občas až kýčovitě romantický a ve své zákopové detektivce chvílemi i překvapivě autentický a krutý. Ale je to strašně dlouhé. (09.03.2024)

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)

Jeunetova vojnová love story sa vyznačuje vizuálnou onaniou (famózna výprava, bohato rozvrstvená kolorizácia od chladných, šedomodrozelených vojenských sekvencií až po sépiovo hnedo-hrejivé zábery z domova, ktoré vyzerajú ako rozpohybované staré fotografie), ktorá ale žiaľ úplne prebíja v podstate jednoduchý príbeh o nezlomnej vôli násjť stratenú lásku, zbytočne fragmentárne rozdrobený, komplikovaný a zahltený veľkým množstvom postáv. (10.02.2005)