Příliš dlouhé zásnuby

Jeunet po kouzelné Amélii přišel s romancí z I. světové války a naservíroval nám vizuálně dokonalý film, neuvěřitelnou stylizaci barev pro jednotlivé scény (od šedivé barvy francouzských zákopů po větrem rozvlněné zlatavé pole), což je i s hudbou a roztomilou Audrey Tautou největší klady filmu. Přímo malířsky tvořený film končí scénou, která dnes není vůbec obvyklá a tím filmu ani kouskem neubírá na kráse a působivosti. Příběh je ovšem velmi košatý a krom příběhu Mathildy a Manecha nám Jeunet podává i celou řadu jiných osudů, v jejichž proplétání filmem se napoprvé ztratíte (v kině jsem se s vervou snažil si zapamatovat, kdo je kdo, ale marně...a to mám dobrou paměť na nepodstatné věci). Ovšem napodruhé už si film užijete s celou jeho krásou. (22.04.2006)

MMM. Manech miluje Mathildu. Nádherný príbeh z prvej svetovej vojny o krásnej dievčine z francúzkeho vidieka, usilovne pátrajúcej po svojom snúbencovi, ktorý údajne zahynul medzi zákopmi. Jej nezlomná viera, že jej milý je stále nažive ju núti vynakladať všetky svoje sily na pátranie po ňom. Filmové spracovanie, tohoto na prvý pohľad banálneho námetu, je úžastné. Je to dielo, ktoré ma dokonale prikovalo do kresla. Majstrovky vyvážená zmes vojnovej drámy a romantického filmu ma nečakane dostala. **** (27.12.2008)

Dějově roztříštěné, vizuálně dokonalé a hudební složkou podmanivé. Místy trošku o ničem a zdlouhavé, místy naopak nepopsatelně emocionálně silné. Škoda, že se Audrey opět stylizuje do polohy z Amélie. Má herecky navíc než na mile culící se slečinku. Válečné vsuvky sice nejsou se zbytkem snímku příliš konzistentní, ale na jejich vysoké kvalitě to mnoho neubírá. Výsledek je zdrcujícím vítězstvím formy nad obsahem. Ovšem kvalitním vítězstvím. (11.02.2005)

Spíše než milostným filmem jsou Příliš dlouhé zásnuby komplikovanou detektivkou. I když pochopení jednotlivých podrobností celé zápletky ohledně hledání možná mrtvého Chrpy není právě důležité, dokáže to divákovi pěkně zamotat hlavu. Na druhou stranu Jeunet servíruje velice chutné obrázky a jeho kontrastní scény z válečných zákopů a klidného domova jsou samy zárukou kvalitní podívané. (29.03.2005)

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)