Un drôle de paroissien

Jsem jen kapka zahálky v moři dříny. Přenádherná věta - až po mně zas někdo bude chtít, abych sám sebe představil, už vím, jak odpovím! ;-)) ___ Ani já nemám strach z „divokých analogií“: Georges Lachaunaye (Bourvil) je takový Dalibor Vrána francouzského filmu, ovšemže ne dílem obyčejné náhody, nýbrž tím, že rozumí Jeho vůli. Dlouho jsem se tak nepobavil, tak proč „pouze“ 4*? Kvůli morálně pochybnému hrdinovi? Ale nééé, krádeže v kostele umím odpustit, jsme přeci lidi, no ne. ;-)) Trochu mě mrzí pouze to, že filmy chybí romantická linka, nádech tu byl – mezi Georgesovým společníkem ve zločinu Raoulem (Jean Poiret) a jeho sestrou Françoise (Véronique Nordey). Ostatně by mě potěšilo, kdyby rodinka Lachaunaye (nechtějte po mě, abych to skloňoval) dostala více prostoru. 80 % (23.06.2024)

S rafinovaností nejdál dojdeš aneb i zloděj má své zásady. Aristokrat z upadající šlechtické rodiny, která se štítí práce, ale potřebuje záchranu z finanční tísně, má plán... a ne ledajaký! Tento netradiční způsob obohacování lze pokládat za geniální nápad nejen ze strany hlavní postavy, ale v rovině námětu i od samotného tvůrce. Jean-Pierre Mocky natočil vtipnou hříčku s provokativním ideologickým rámcem a osobitým rukopisem, v němž míří k nekompromisní satiře, ale přesto vytváří hravou veselohru se skvěle vystavěným příběhem i pro běžného diváka. Zatímco protizákonně jednající člověk zde představuje neobyčejného lidského a vynalézavého hrdinu, neschopný a zmatky působící policejní aparát dostává tvrdě na frak. Satirická zamýšlení, jako třeba to nad jedním způsobem kradení, proti kterému neexistuje paragraf, fungují spíše jako okrasný doplněk, který průběh svižné komedie neruší. Výjimečně mi nevadil Francis Blanche, na něhož přišla světlá chvilka natolik, že upustil od svého výstředního přehrávání. Nezvyklý je oproti jiným komediím rovněž Bourvilův výkon, který svou komickou postavu vytváří často až v charakterní poloze, zatímco komickým tento film dělají spíše jednotlivé situace. Nutno říct, že i role katolíka s neotřele svéráznými názory na svět a víru Bourvilovi velice sedla a s Jeanem Poiretem si ve dvojici náramně padnou. Pro mě je Nezbedný farník zatím snad nejlepšího Mockyho kousek, co jsem viděl, a když tak nad tím přemýšlím, nemám mu prakticky co vytknout... Černobílá komedie pro pamětníky v největší tvůrčí kvalitě, s nádechem uvolnění 60. let i jednou originální barevnou surrealistickou kapkou navíc! Ó, bože! "Stvořil jsi mě líným a teď mě ještě opouštíš?" 95%      . . .      /// POZOR, zdejší komentář od uživatele Pohrobek se rozhodně týká jiné Mockyho komedie s Bourvilem Velké zděšení (La Grande Frousse, 1964). (27.11.2020)

Na honu za uprchlým penězokazcem Mickeym (Joe Davray) přichází inspektor Triquet (Bourvil)do městečka Barges. Tamější obyvatelé jsou podobně jako sám inspektor pěkně vrtošiví. Celé město se třese před tajuplným vrahounem, který tu roznáší strach a děs. A někteří z obyvatel se brzy stávají vrahovými oběťmi... Zajímavá adaptace románu Jeana Raye. Vcelku film vyznívá až jako komedie, avšak celý je prostoupen hororovými prvky, které se překvapivě nebijí s tradičně komicky výborným výkonem Bourvilovým. (08.04.2005)

Docela drsná satira je ten Nezbedný farník. Je těžké někomu fandit nebo s ním přímo sympatizovat, protože jedna strana je příliš vypočítavá a druhá zase příliš neschopná. A tak zřejmě asi podle pana Mockyho vypadá celá společnost. Ale nač si s tím lámat hlavu, vždyť pobavit se nad originálním námětem a díky němu vzniklým absurdním situacím se dá dost. (07.02.2024)

První spolupráce J.-P. Mockyho se slavným komikem Bourvilem je něco mezi veselohrou a společenskou satirou na život "horních deseti tisíc" (ovšem ve značně zkarikované podobě).  Režisér a scénárista Mocky si nepokrytě utahuje z neschopné policie (dýchavičná figurka hraná dvorním Mockyho hercem F. Blanchem), ale také z francouzské církve. (17.03.2023)