Paříž, 13. obvod

„Průzkum ukázal, že největší strach mají lidé z mluvení na veřejnosti. Na druhém místě... je smrt. Dochází vám to? Na pohřbu by většina z nás raději byla v rakvi.” - Nádherný černobílý film o neutěšeném stavu našich duší. Když k tomu přičtu ten vymazlený soundtrack, jsem nadmíru spokojená. (90%) (21.08.2022)

Aj keď sa to tvári ako artový film (hlavne tým čiernobielym prevedením), čo väčšinou nebýva môj šálok kávy, tak toto mi celkom zapasovalo. Dynamika tohto filmu bola výborná, a milostný trojuholník Émilie - Camille - Nora to celé potiahol výrazne vpredu. Vizuálne to bolo určite odvážne, miestami dokonca až príliš. Len škoda, že po dialógovej stránke to bolo slabšie a skôr tu prevládali emócie. Pritom si myslím, že tie postavy si mali toľko toho čo povedať... Najviac z celého filmu ma však napokon bavila komunikácia Nory a Amber.  Celkovo čisté 3* (24.10.2022)

Nesmírně elegantně režírovaný snímek zkoumající milostné a vzájemně propojené osudy tří pařížských třicátníků. Zkušený filmař Jacques Audiard dokazuje, že má stále prst na tepu doby a moderní kinematografie a že má cit pro psaní inteligentních a současně plně věrohodných dialogů a pro budování přesvědčivých a propracovaných postav. Zároveň skvěle vede herce a výtečně pracuje s hudbou. Skvostná je i černobílá kamera, nabízející nejen velmi esteticky nasnímanou erotiku. Některá rozehraná témata působí trochu nadbytečně, nicméně film i tak jako celek funguje nadstandardně dobře. (28.08.2021)

Francouzská Číňanka Emilie z call centra, její spolubydlící černoch Camille  učitel literatury a realitní makléř, jehož kolegyně Nora radši ukončí studium, protože si ji lidé pletou s hvězdou sex chatu Amber, kterou se tedy následně snaží poznat. Vztahový propletenec ve francouzském dramatu, dokonce odvážně v černobílém. Jednoduché, autentické, nic hloupého a výborně  natočené. Od dob Schindlerova seznamu asi  první film, kde mi ta černobílá kamera sedla, technicky na jednotku. PS: je zvláštní jak se čím dál víc zmenšují rozdíly mezi filmovou erotikou mainstreamu  a pornem, a to tu nehrají žádné no name, ale třeba  Noémi Merlant. (25.03.2023)

Portrét generace, pro jejíž životy je příznačná nestabilita práce, bydlení, vztahů i identity (fragmentarizované digitálními technologiemi). Portrét světa, v němž ke splynutí dochází jen při sexu. Jinak jej charakterizuje oddělenost, zvýrazněná split screenem nebo četností konverzací na dálku, a kontrastnost, stále zpřítomňovaná i černobílou kamerou. Stejně jako životy postav, neukotvených, nacházejících se stále v pohybu, taky Audiardova milostná paneláková lyrika postrádá pevný bod, okolo něhož by se všechno točilo. Perspektivy se neustále střídají a mikropříběhy začínají nanovo (jako v mnohadílném seriálu), rytmus je nepravidelný, vztahy pomíjivé. Něco stabilnějšího vzniká velmi pomalu, jaksi mimochodem. Jen očekávání, zda nakonec něco vznikne, pozornost po celých sto minut neudrží. Musíte se napojit na hrdiny. Díky skvělým hercům a senzuální kameře, zohledňující víc fotogeničnost lokací než sociální rozměr života v určité části Paříže, to jde poměrně snadno. Závěr, přicházející bez hlubšího prozkoumání mnoha nastíněných témat (např. tíže kulturních tradic a rodinných i osobních traumat), je ale banální, a zpětně se jako takový jeví celý film, který u klišé spjatých s citovým životem mileniálů začíná i končí, aniž by nahlédl za ně. 70% (19.11.2021)