Režie:
Radovan UrbanScénář:
Miloš CajthamlKamera:
Martin BenoniHudba:
Martin KratochvílHrají:
Tomáš Růžička, Dana Syslová, Lucie Benešová, Daniela Kolářová, Vítězslav Jandák, Lucie Bílá, Miloš Vávra, Čestmír Gebouský, Petr Bok, Dana Horčicová (více)Obsahy(1)
V 80. letech vznikla řada filmů o dospívající mládeži. Nejdříve pojednávaly o zmatečném hledání životní orientace, o obtížném vstupu do dospělého života - a pozvolna se zájem přesouval k mládeži delikventní. Tento snímek mapuje poměry na odlidštěném sídlišti, kde se mládež z nudy shlukuje do part, které se bezcílně toulají, ponižují kolemjdoucí, napadají bezbranné. Zjišťuje, že na bezprizorné děti mají rodiče příliš málo času, že jejich činy bagatelizují tak dlouho, dokud nedojde k tragédii. Avšak zbytečné siláctví slov i gest, melodramatický důraz na první lásku a pozdní prohlédnutí v jádru slušného chlapce, jenž podlehl lákání atraktivních vzorů, umenšuje varovnost tohoto jinak cenného snímku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (113)
Jsem rád, že mi v té době bylo 6 a ve školce jsem poslouchal Dalibora Jandu na LP. Techno je všechno :) ()
viem, že hudba je vec subjektívna, ale nedokážem pochopiť, ako mohol toto niekto počúvať.. každopádne skvele vystihuje istú skupinu mladých adolescentov, generáciu tých rokov.. trochu mi to pripomenulo film: Rebel bez príčiny. podobná tematika rozmaznaných frackov a ich hlúpe činy.. nicméně aktuálne aj v dnešných časoch.. 65% ()
Hned na začátku musím přiznat, že nostalgie je hrozná mrcha a proto nemůžu být úplně korektní a objektivní. Vyrůstal jsem na Jižňáku a drtivou většinu exteriérů znám a moje srdce poskočilo vždy, když jsem spatřil známé místo. Ano je to do jisté míry klišoidní a průhledné, ale to mi zas tak nevadilo. Že ta banda hajzlů je z "lepších" rodin je možná klišé, ale je to možný. Atmosféra je jako z "jižňáku" (modří už vědí a znají) takže proč ne. Na svojí dobu někdy i odvážné, ale blížila se revoluce a vše bylo trochu volnější. A je tu i jiná věc -část interiérů se natáčela u nás v bytě a to vás naplní vzpomínkami. BTW. Mladou Benešovou jsem nepoznal. ()
Snímek je poplatný době svého vzniku. Bohužel. Zjevně měl tehdejší společnosti ukázat, že "metalová mládež" je bandou grázlů a za všechno může právě metalová hudba. Dvě hvězdy dávám za odvahu archivovat Vitacit a Arakain na filmový záznam. ()
Jeden z mála českých filmů, kde zazní v té době dost populární metal v podání kapely Vitacit. Pokus o sondu do tohoto zvláštního prostředí a života fanoušků této hudby je však zoufale plochý (fanoušci jsou prezentování jako hluční, na koncertech jsou znázorněny kromě šílenství i rvačky, fanoušci popijí alkohol, okrádají slušné lidi o peníze, na konci znásilní jedno naivní děvče a z jejího kamaráda vymlátí pomalu duši). Pokud bych sám nezažil tyto časy a nechodil s podobnou džískou po ulicích, musel bych si o metalistech myslet jen to nejhorší. Kvalitu filmu tak zajišťují již zmíněné hudební vložky a pomáhají slabou kostru okolo udržet pohromadě. I díky tomu se pozitivnějšího ohlasu dočká film zase jen u metalistů, což je škoda ()
Hodnotím podobně jako dobytek (nick), i když na JM už nebydlím. ()
Tenhle film jsem si pustil kvůli jeho pověsti jedinného českého filmu s heavy metalem. Čekal jsem jeho větší participaci v ději a tak jsem byl celkem zklamaný. Taky mě hrozně iritovala ta banda grázlu a vytáčela mě pitomost hlavního hrdiny. Na jednu stranu jsem chápal jeho ztracenost ve společnosti, ale i tak jsem nechápal, že jako "sluňák" neměl svoje zásady. Přesto všechno zvažuju, že to pustím synovi, až se dostane podobného věku. Jednak jako svědectví doby a taky jako podpůrný prostředek výchovy. Aby viděl, jak lehce se dá z blbosti uklouznout. ()
Průměrná sídlištní nuda, která svůj význam získala hlavně tím, že podstatnou část filmu tvoří hudba kapely Vitacit, která hrála metal. Ten se v roce 1988 špatně sháněl a navíc byl extrémně populární, takže se na film každý odžízkovaný a onášivkovaný vlasáč nutně chtěl podívat. I já. ()
Hvězdička pro Lucku Bílou. Jinak film působil depresivně, asi je to dáno tou šedí paneláků a “nebarvitostí” snímku. Herci moc nehráli, jen se tak poflakovali/otravovali na sídlišti. Závěrečná tečka v podobě hromadného znásilnění Lucie (Benešové) k té ponurosti dopomohla. ()
Měl to být burcující film odsuzující pokrytectví mládeže jejího oblékání i obhajoba poslechu nekonvenční provokativní hudby v 80 letech totiž Metalu nebo Havy Metalu. Zde parta znuděných puberťáků kteří pochází ze slušňáckých rodin co musí chodit v neděli s rodiči na procházku se v týdnu flákájí po holých sídlištích v 80 zcela odporných. Tenkrát si ještě mládež nevážila, že bydlí v bytech v Praze. Ničila a vandalizovala co mohla aby si byt za řadu let zpět koupila ovšem za milióny…to už se chovají zcela jinak žádný výtah v paneláku jim není počmáraný když si ho musí sami koupit, ale k filmu. Pochopili jsme že metalová mládež nemusí byť automaticky špatná naopak ti slušně oblečení chlapci brutálně znásilní mladinkou krásnou Lucii Benešovou ( vždy jsem ji miloval ) toť vše. Film jsme viděli povinné ve škole a Urbanovi se tleskalo aby mu za účast v podlézavém agitačním seriálu Rodáci zase všichni spílali. ()
Kultovní film pro tehdejší metalisty. Vitacity si rád pustím i dnes. ()
Každopádně nic moc. Určitě je zde zřejmé, že to s tou cenzurou nebylo tak horké, jak nám tady předkládají ti rádoby demokraté. A to hned6od začátku filmu, kdy bylo řečeno ústy dítěte ve škole, že nemůže jeho táta vycestovat za hranice i s platným cestovním pasem. Dnes je to možné, ale potlačování jiných nehodicich se názorů je potlacovana stejně jako před rokem 1989. Zvláště po nástupu vlády premiéra Fialy a komunisty Petra a Pavla. Tak jsme tam kde jsme byli. ()
Naprosto ojedinělý snímek mapující život mládeže na sídlišti o velikosti krajského města sloucím Jižní město. Je skoro neuvěřitelné, že měl snímek premiéru ještě před revolucí, protože ukazuje věci, které cenzura jistě nepouštěla snadno. Morální úpadek, gangy jako vystřižené z amerických filmů, sociální rozdíly a skutečný život vůbec. Film doprovází fenomenální hudba skupiny Vitacit, jejíž texty se sice nevyhnuly menším úpravám a nasměrování, ale ani to jí neubralo na naléhavosti. V neposlední řadě je nutné vyzvednout obsazení mnoha neherců z řad dětí (z nichž někteří byli moji spolužáci), jejichž výkony byly více než uvěřitelné. V práci s dětmi a mládeží jsme zkrátka byli nepřekonatelní. Uvěřitelné, pravdivé, skoro až dokumentární. ()
Reklama