The Last Race
Posledné preteky
Režie:
Tomáš HodanScénář:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (více)Obsahy(1)
Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)
(více)Videa (7)
Recenze (372)
Alternativní ztvárnění tragických životních osudů Hanče a Vrbaty prolnuté životním osudem jejich německočeského druha Emericha Ratha vyniká i skvělým vystižením dobového hraničářského vlastenectví a naopak německočeského protičeského šovinismu. Celá věc měla svůj zvláštní kontext: za necelého půldruhého roku vypukla první světová válka, proti níž sněhová bouře na krkonošských hřebenech byla spíše jarním vánkem. Vědomí, že jsme s to natočit i takový film je velkým povzbuzením. Podcenit nejde ani jeho poznávací záběr a specifický regionální svět, který je v jeho ohnisku. Připomenutí jmen prvních českých "sportovníků"-vlastenců také není od věci. Celková úroveň včetně hereckého obsazení, v němž vyniká Oldřich Kaiser je vysoko nad polistopadovým standardem českého hraného filmu. ()
Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % ()
Osobne by som tejto kombinácii survival drámy a športového filmu vyčítal snáď len to, že vzdialenosť medzi miestom, kde čakal Hanč a chatou sa zdala byť vo filme trochu kratšia než tomu zrejme bolo v skutočnosti. Inak Hodan príbeh, ktorý má svoj jasný koniec ozvláštňuje rámcovým príbehom z roku 1959 a tým, že samotnému závodu sa venuje "iba" v druhej polovici snímky. Dosť možno tak môže ísť pre značnú časť publika o kameň úrazu a Hančovo riešenie toho, či ísť alebo neísť na preteky sa mu môže zdať zbytočné. Avšak ako celok Posledný závod funguje, má skvelú atmosféru a pôsobí aj skutočne filmovo. ()
4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“ () (méně) (více)
Novodobý remake legendárního filmu Synové hor Čeňka Duby z roku 1956 se vlastně celkem povedl, příběh úmrtí našich dvou slavných dřevních závodníků v běhu na lyžích Hanče a Vrbaty přímo v průběhu závodu je sám o sobě nosný a aktualizaci si jistě zasloužil, překvapilo mne, jak i současní tvůrci akcentují obrozenecký rozměr a točí v intencích x-té fáze národního obrození, plus byla pozornost, kterou si jistě zasloužila postava Emericha Ratha, minus ale obsazení, Kryštofu Hádkovi jsem Bohumila Hanče nevěřil a nostalgicky vzpomínal na Josefa Beka. Největším minusem je ale to, že se mi původní Synové hor z 50. let líbili o něco víc než tato novodobá adaptace... ()
Galerie (92)
Zajímavosti (19)
- Pro potřeby filmu byla digitálně odstraněna dnešní Labská bouda od Zdeňka Řiháka a nahrazena z historických fotografií původní Labskou budou, která vyhořela v roce 1965. (vyfuk)
- Kostel, kde se modlí žena (Judit Bárdos) Hanče (Kryštof Hádek), je Evangelický kostel v Herlíkovicích, postavený v roce 1904 německými luterány. (jjjerry)
- Film vstoupil do kin 24. března, tedy přesně v den výročí tehdejšího lyžařského závodu z roku 1913. (Bontonfilm)
Související novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)
Reklama