Mé soukromé Idaho

Patrně to má nějaké hlubší sdělení, mě ale minulo obloukem. Děj v podstatě neexistuje, první polovině vévodí psychedelické a pro mě zcela nepochopitelné pobíhání a skřehotání divných bezďáků (to má být asi ten Shakespeare), druhá část se mění v tu nejpodivnější road movie, kde mi nic nedávalo smysl, nemělo to žádný děj a logiku. Alespoň že to má fakt pěknou kameru. Bolestivý zážitek. 2/10 (01.12.2019)

Psychadelické vs realistické, tvrdé aj vtipne bizardné. V tvorbe Gus Van Santa obrovská výnimka. Toto je ta cesta po ktorej sa mal Gus Van Sant uberať, neskôr však začal trochu vykrádať európsku kinematografiu a aj si párkrát úplne odskočil do mainstreamu. Dokonalý výkon Rivera. Artový film ako víno. (14.01.2010)

Lehce psychózní podívaná, o které ale mohu s klidým srdcem říci, že za to zkouknutí stála. Lákala mě zejména hlavní dvojice Phoenix + Reeves a také režie Guse Van Santa, který je na intimní a kontroverzní dramata doslova mistr. Rovněž samotným tématem mě tento snímek zaujal, takže - proč ne? Ostatně z tohoto pohledu jsem nebyl zklamán. K dokonalosti to však mělo také dosti daleko - chyběl mi tam nějaký směr, dynamika, opravdovější emoce, kromě dvou hlavních hrdinů nějaké nesamoúčelné postavy... vlastně mi toho chybělo docela dost. A to parafrázování Shakespeara si mohli odpustit (pakliže to tak lze vůbec nazvat). (14.10.2011)

Dvě hvězdičky patří pouze ucházejícím hereckým výkonům. Gus Van Sant zabrousil do okrajové společnosti prostitutů, přesněji líčí vztah dvou poměrně odlišných kamarádů. Mike, stižen narkolepsií, touží najít matku a dozvědět se skutečnou pravdu. Scott, pocházející ze zajištěné rodiny, působí zdánlivě jako černá ovce, která na truc dělá právě to, co dělá. Vše to ale působí zbytečně. Režisér se sice snaží syrovostí, drsností tématu i „dokumentární“ formou navodit pocit chladné a kruté reality, ale přišlo mi to celé nemastné, neslané (o konci ani nemluvě). Třebas je to tím, že tohle téma mi absolutně nic neříká. (06.11.2003)

Film je přenesením Shakespearova dramatu do současnosti a to včetně divadelně toporného jazyka (v případě Reevse podpořeného i toporným hereckým projevem) a bez jakéhokoli dalšího osobního vkladu. Pouze se tu parazituje na klasikovi. Místo předvedení vlastních autorových myšlenek se tu deklamují Georgovi verše a předpokládá se zřejmě, že to filmu dodá na hloubce a závažnosti. Je to jakýsi druh pseudoumělecké konformity, na kterou mám alergii v pokročilém stavu. (26.11.2009)