Showgirls

Kontextuálně bych mohl nabídnou u Showgirls srovnání s třetím holandským filmem Verhoevena, Keetje Tippel. Vypíchnout nakolik s ní sdílí celý koncept mladé, krásné, odbojné a neomalené dívky, která v prostředí prokorumpovaného a neprolomitelně kastovního města prorazí až do nejvyšších žebříčků a to zejména díky tomu, jak snadno je schopná se vzdát jakýchkoli etických a morálních hodnot. Mohl bych nabídnout i to nepohodlné srovnání s tím, že Keetje Tippel je film, který původně měl umožnit pochopení nástupu socialistických hnutí koncem 19. století v Holandsku, zatímco Showgirls vypráví v podstatně stejný příběh akorát zasazený do tehdejší současnosti, kde nějaký odstín rozvoje socialistických hnutí nebyl ani v dohledu, takže vlastně ten film nenabízí východisko ze zobrazeného marasmu. Ale já to úplně nechci dělat, protože by to mohlo vyznít jako, že Showgirls obhajuji v nějakém kontextu. A já si přitom myslím, že to dost možná nejlepší Verhoevenův film. Inscenačně má neuvěřitelný drajv, postavy jsou téměř neustále v pohybu a přitom jednotlivé záběry jsou velmi dlouhé. Jednozáběrové scény přecházející z dialogů do tanců či motající se mezi desítkami statistů v zákulisních šatnách s milióny světelných a odrazových zdrojů jsou často daleko komplikovanější choreografií než samotné sborové tance, ale vůbec na to nepoukazují. Při tanečních scénách je zase kamera téměř statická (vyjma dechberoucího prvního Nomina představení, které je natočeno povědomě pro každého, kdo se někdy ocitl na pódiu před plným sálem) a dynamizuje se střihem. Zároveň minimum záběrů je tam čistě pro estetický efekt, ale přinášejí hned několik informací najednou. ___ Jsem si vědom nepohodlí, které ve své době Showgirls musela v uměleckých a kritických kruzích vyvolávat, protože popisuje celý svět showbyznysu jako neproměnitelný patriarchální rape-cult jungle, který nelze pokořit a uspět v něm lze pouze tím, že se mu přizpůsobíte. Pro tehdejší emeritní kulturní garnituru muselo být nepohodlně povědomé sledovat jak na večírku všichni dobře oblečení tančí na smooth jazz, zatímco o patro výše probíhá brutální skupinové znásilnění, se kterým se není možno ani nikam obrátit. Za okouzlujícím způsobem nejamorálnější scénu filmu pak považuji tu, kdy protagonistka získá sebedůvěru díky uznání jejího bývalého pasáka, jinak machistického násilníka, který provádí konkurzy na své tanečnice skrze to, jestli mu vykouří. ___ Když sledujete Showgirls, vidíte formální kvality filmu (můžete píčovat na herecké výkony, ale ukažte mi s čestnými výjimkami Sharon Stone, Kurtwooda Smithe a Jennifer Jason Leigh dobrý herecký výkony ve Verhoevenových filmech), sledujete tu paniku která po tom filmu nastala a jste si zpětně vědomi jak fungovalo pozadí showbyznysu v 90. letech, dojde vám, že Verhoeven s Eszterhazem tady udeřili na určitá veřejná tajemství s takovým důrazem, že to nepohodlí Ameriky, která se s tímto filmem musela potýkat, se muselo dát stáčet. ____Co se týče hereckých výkonů, tak Berkley (které Showgirls prakticky ukončil ještě ani nezapočatou hereckou kariéru) není špatná herečka, jak jde v některých zásadních scénách vidět, ale díky své nezkušenosti si není schopná úplně poradit s Verhoevenovým hereckým vedením, kdy on sám předváděl hercům požadované výkony skrze přehnaná gesta. Jde ji velmi dobře srovnat s jinými hereckými výkony v jeho filmech, zejména ještě z holandské éry. Co je ovšem jednoznačné je to, jak je výborná tanečnice a jakmile se má vyjadřovat tímhle způsobem, film nabere neskutečně na tempu. Osobně dávám přednost tanečním filmům s hůře hrajícími tanečnicemi než tanečním filmům, kde si usoplená Nicole Kidman šlape na šosy a předstírá luxusní prostitutku. _____ V současné době se Showgirls začíná rehabilitovat u veřejnosti a kritiky, což jen dokazuje nepřekonané pokrytectví západní popkultury, která není schopna kontextualizovat aktuální díla, leda je po mnoha letech začít analyzovat až poté, co se film stane společensky neškodným, jakkoli mezitím zdecimovala kariéry většiny zúčastněných. (28.04.2021) (méně) (více)