Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jost VacanoHrají:
Hans van Tongeren, Renée Soutendijk, Maarten Spanjer, Toon Agterberg, Marian Boyer, Peter Tuinman, Saskia van Basten-Batenburg, Yvonne Valkenburg (více)Obsahy(1)
Film o teenagerech, kteří dělají potíže svými motocyklovými závody - oslavují tak svého hrdinu, závodnického šampióna. (oficiální text distributora)
Recenze (16)
Postmoderná esencia všetkých sociálnych tabu západnej Európy 70-tych rokov minulého storočia, ktorá by na prvý pohľad nemala fungovať, ale opak je pravdou. Raný Verhoeven útočí všetkými smermi (sexualita, viera, žurnalistika, zdravotné postihnutie, kriminalita) a popravde občas mu chýba taktnosť či logika, ale robí to tak, že nemôžete odtrhnúť oči od obrazovky. Jednoducho povedané, trocha lacnejší MECHANICKÝ POMARANČ. ()
Z Verhoevena je tu cítit ta sebespokojenost, kterou se těšil po třech úspěšných filmových zářezech. Ambiciózně tedy rozjíždí jednu dějovou linii za druhou, každé se věnuje tak nějak dle nálady a do toho ještě cituje sebe ("Budeme to dělat jako v Tureckém medu."), Coppolu (pomeranče předzvěstí katastrofy) či Wylera (dle svých slov se snažil závody přiblížit zážitku z Ben-Hura). Dohromady je to tak nějak horko těžko poslepované, jakkoli jednotlivé scény fungují dobře díky Verhoevenově realizační bravuře, kdy se často snaží do jednoho záběru nacpat co nejvíce informací a herce přitom nijak nešetří. Ti jsou ale jinak dalším slabším bodem příběhu, protože šíleně přehrávaj a chovají se jak kdyby jim bylo osm. Což je ale jinak obecný problém (?) režisérových postav, který zjevně vychází z jeho misantropie. Navíc jeden z ústřední trojice vypadá jako mladý Anton Chigurh, díky čemuž se vám může snadno změnit celé čtení filmu. Asi chápu o co tady šlo, pokud to tedy měl být určitý rozklad a demýtizace post-greasařské motokultury, ale autora tady prostě převalilo vlastní velikášství a arogance. Zase na druhou stranu, jestli skutečně kvůli tomuto filmu nedostal Verhoeven na starost režii Return of the Jedi, tak si nemůžu stěžovat. Mimochodem po tomhle filmu vznikla prý v Nizozemsku Národní Anti-Spetters Komise, která si vytyčila za úkol znemožnit režisérovi financování jeho dalších filmů a to mimo jiné dle toho jakým způsobem zobrazuje gaye, ženy, policisty či náboženské zástupce. Verhoevena nakonec vyhnali točit do Států a neoficiálně vlastně založili Twitter. ()
I s odstupem času jde o poměrně drsný a špinavý snímek, kde si Verhoeven dovolí to, na co mnozí režiséři ani nepomyslí. Evropské filmy byly a do jisté míry jsou odvážnější než americké (nepočítám underground). Naturalistické znásilnění jednoho ze tří motorkářů, dokumentárně nasnímané závody či neuvěřitelně realistické vymlácení restaurace Harmonie jsou působivé dodnes. K tomu výborná muzika (kromě těžce osmdesátkové T.Scherpenzeela) od Blondie po Iggyho Popa. R.Hauer ovšem příliš prostoru, jak by se očekávalo dle titulků, nedostal. ()
Syrový pohled do Nizozemska s Paulem Verhovoevenem. Z počátku hodně teenagerské, později se velmi silně měnící schéma přechází do dramatu o partě chlapců, kteří čelí současnosti a sami sobě. Přestože film působí ještě stále trochu amatérsky a nezkušeně, Verhovoevenovi se udržet příběh ve správných kolejích, i když mu ujíždí tempo. Herci jsou neznámý krom jedné výjimky (Rutger Hauer). ()
Generační film podle Paula Verhoevena. Svižné drama o životě několika teenagerů v Holandsku konce 70. let definují obvyklé a oblíbené režisérovy trademarky - divoké, rebelantské postavy, zcela přirozeně působící explicitní přístup k často tabuizovaným tématům a prvkům (Verhoevenovo svérázné zobrazování lidské sexuality by dnešní vyměklé hipster diváky asi dost zarazilo), černý humor a celkově cynický, syrový a věrohodný pohled na "vyspělou" západní společnost. Tudíž i zde se můj oblíbený provokatér zaměřuje na to, co ho na lidech zajímá nejvíce - jejich nízké pudy a odvrácená tvář obecně (podle Verhoevena společnost charakterizují primárně tři věci - sex, násilí a náboženství). ___ Už jsem od Paula viděl téměř všechny jeho celovečeráky - a nezklamal mě zatím ani jedním. Je to prostě borec a jeden z nejlepších režisérů (nejenom) své generace. 70 % ()
Galerie (25)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
Zajímavosti (1)
- V jedné scéně říká chlapec dívce, aby sténala stejně nahlas, jako ve filmu Turks Fruit (1973), což je odkaz na jeden z prvních filmů režiséra Paula Verhoevena. (dopitak)
Reklama