Turks fruit

Kdopak je ten sympatický, vysoký blonďák s dlouhým ocasem a nafouklým pytlíkem a pročpak se ta mladá ženština všude producíruje, nestyda jedna hanbatá? Tak tyto otázky si budete klást v průběhu sledování tohoto lehce erotického dramatu s komediálními prvky a mírně romantickým podtextem. Už v prvních scénách, když vidíte rozpláclýho nahatýho Erika válejícího se na posteli a později dělajícího svou potřebu před hanbatým obrázkem na stěně začnete pomalu tušit, že tento film nebude erotickými scénami nějak šetřit. Příběh pokračuje a my vidíme promiskuitního obšourníka, který střídá své partnerky rychleji než číšník ponožky v zájezdním motorestu. Pak se stane zlom a náš hlavní hřebec se zamiluje do přitažlivé, provokativní Olgy. Od té doby sledujeme jejich zábavnou a hlavně divokou jízdu u které se zasmějeme a u které si pozorný divák všimne mnoha originálních scén, které se mnohem později objevili v hollywoodských filmech. Pro příklad uvedu „zadrhutí zipu na jedné choulostivé partii mužského těla", které jsme viděli ve filmu Něco na té Mary je. A samozřejmě mnoho dalších originálních scén, ať už zábavných či méně zábavných uvidíme v tomto filmu. Nizozemský režisér Paul Verhoeven si vybral do role Erika tehdy neznámého začínajícího herce Rutgera Hauera a začal tím tak jeho kariéru úspěšného holandského a později i hollywoodského herce, kterého jsme viděli v mnoha Verhoevenových filmech, ale také v nezapomenutelné roli replikanta Roye Battyho v kultovním snímku Ridleyho Scotta s názvem Blade Runner. Tento snímek měl obrovský úspěch v holandských kinech a stal se nejúspěšnějším filmem nizozemské kinematografie. Snímek vidělo v té době přes tři a půl milionů platících diváků, což bylo necelých třicet procent tehdejší holandské populace. Taktéž byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a taktéž byl v roce 1999 vyhlášen jako nejlepší nizozemský film dvacátého století. No prostě to nastartovalo kariéru třem holandským mistrům filmového umění. Paulovi, Rutgerovi a kameramanovi Jan de Bontovi. V této lásce po holandsku jsem této dvojici fakt držel palce a užíval jsem si jejich bláznivá dobrodružství, protože se k sobě fakt hodili a proto mě zklamal konec o kterém nebudu psát, jelikož bych spoileroval, ale kvůli kterému dávám jen 80%, protože mi zkazil celkový dojem tohoto filmu u kterého jsem byl celou dobu jistý, že dám hodnocení nejvyšší, ale bohužel, petržel !!! (20.08.2021)

Pán Verhoeven sa v Hollywoode sám sebe nezaprel. Toto je predobraz jeho násilných a sexuálne založených snímkov z jeho najúspešnejšieho obdobia ( obdobia americkej kariéry ). Ústredná dvojica síce z môjho pohľadu nespĺňa tie pravé chemické parametre medzi sebou, ale ich herecké výkony sú presné a spoľahlivé. Európske kino, ktoré ma tentokrát rozhodne nesklamalo. (03.05.2021)

„Poslouchejte, tohle tady nesmí být! Je to odporné, tohle rada neschválí!“  Rafinované je, když režisér po 10ti minutách přehídky perverzit dá v snad první „normální“ scéně filmu okamžitě najevo svůj rebelský postoj proti jakékoliv cenzuře. Rafinovanější je, když v úplně první minutě promítne hned tři drsné vraždy v podání hlavního hrdiny, s nímž následně plně souzní... až jsem se brzy nechápavě ptal, proč tam tyhle záběry vložil, dokud mi to více (snad) neobjasnil později jejich zopakováním. Už dříve jsem viděl 4 jiné filmy Paula Verhoevena a stále mě dokáže šokovat, čeho je tento nizozemský provokatér schopen, když mi u některých scén bylo až fyzicky odporně a nevolno (za všechny ten zmíním trpký incident se zaseklým zipem a fekální humus na oslavě končící zvracením do zrcadla). I z podobných důvodů jsem zatím nedokázal Verhoevenovi dát plný počet, byť díky všemu ostatnímu nedokážu ani tentokrát klesnout pod 4*. Je skutečně rafinovaný, protože v doprovodu všech perverzit a fekalit dokáže odvyprávět neskutečně vtahující, silný příběh, navíc s originální stylizací, kde se naturalismus střídá s romantikou, napětí s vtipnými groteskními příhodami a nevšedními hudebními nápady (místo kabaretu z Keetje Tippel zde zavládne dechovka!) a nakonec spěje i k tíživému dramatu. Když si vypůjčím podtitul z plakátu jednoho filmu Gaspara Noého, tak tohle byl něžný film o lásce v podání Paula Verhoevena. :o) Něžný, emotivní, ale i dravý, jdoucí v dramatické katarzi na dřeň stejně, jako dříve v ukázce mladické nespoutanosti a bezbřehé svobody... a jako takový mě hodně bavil i dostatečně se mnou pohl. [75%] (17.08.2024)

Jako první film roku 2023 jsem si zvolil mnou několik let odkládaný Turkish Delight. A lepší film na start roku jsem si nemohl přát. Skvělej Rutger Hauer v(pro mě) nejlepším Verhoevenově filmu. Kontroverzní ale zábavný. Za mě 5ti hvězdičková záležitost, která ale nemusí sednout každýmu. Proto bych byl s doporučováním opatrnější. (01.01.2023)

Perverzní poetika "Turks fruit" poskytuje nevšední zážitek, který může mnohé diváky odradit či dokonce šokovat. Verhoeven si nebere servítky a jeho krásně natočená prasárna kontrastuje s režisérovými pozdějšími filmy natočenými pro Hollywood, které jsou ve srovnání s jeho domácí tvorbou (zahrnující například fenomenální "Černou knihu") umírněnější a pro samotného tvůrce limitující. K úspěchu filmu jistě dopomohl i Rutger Hauer, jehož postava si nehledá sympatie publika, ale naopak ho dráždí svou animálností, tolik typickou pro celý snímek. 8/10 (30.03.2010)