Nindža bugeičó: Momoči sandajú
Šogúnovi nindžovia
Shogun's Ninja
Obsahy(2)
Dobrodružná historická freska režiséra Noribumiho Suzukiho se odehrává v Japonsku na sklonku 16. století. Líčí osudy mladého Takamaruá, který chce pomstít smrt svých rodičů a obnovit slávu klanu Momočiů zlikvidovaného muži proradného lenního pána Hidejošiho. V nerovném boji pomáhají statečnému mladíkovi jeho přátelé. Mnozí z nich položí za vítězství i životy. Do hry vstupují také rodové meče ukrývající tajemství zlatého dolu. Spletitý děj vytváří dostatek příležitostí pro množství neuvěřitelných soubojů, v nichž se používají nejrůznější druhy bojového umění i celá škála zbraní. Specialitou filmu jsou bitky skupin maskovaných mužů bleskurychle se spouštějících po stromech jako pavouci. (Řitka video)
(více)Recenze (43)
Shlédnuto po 20 letech a mám z toho rozporuplné pocity. Přesně si vzpomínám na to co jsem dělal ten večer, kdy jsem na to šel do kina s otcem a bratrem. Mrzí mne, že nemám své tehdejší dětské oči a nenajde se na netu verze s původním dabingem. Byl to úlet a všichni jsme z toho žili ještě několik týdnů. Z nostalgie a jako vzpomínku na tehdější večer 80%. ()
Krutej film, kde ještě před úvodními titulky stihnou zabít asi 6 lidí, nějaké děti, probodnout borcovi krk, spáchat sebevraždu a useknout jednu hlavu. Film vyzvedává Sanada v hlavní roli a film sráží zvukové efekty a hudba jak z teleshoppingu. Navíc jsem film viděl v rychlo dabingu, takže když Sanada z plna hrdla křičel "日本", tak náš pan překladatel jen suše utrousil "Japonsko". Film obsahuje taky množství scén, které jsou fakt k smíchu. Například seznámeni Takamary se svou učitelkou v Číně nebo bojovníci lezoucí jako pavouci po stromech. Naštěstí se ve filmu nešetří krví. Tak aspoň tak. ()
Akční scény v podstatě přesně odpovídají tomu, co člověk vzhledem k názvu a době vzniku filmu očekává, k čemuž patří i některé z dnešního pohledu již komické okamžiky. Příjemně překvapila dobrá kamera, některé scény a záběry vypadají fakt hodně pěkně. Nepříjemným šokem je naopak hudba, která do filmu vůbec nepasuje. ()
Jeden z mála nindža filmů, kterému se podařilo proklouznout za Železnou oponu. Pro mě osobně jeden z nejoblíbenějších bojových filmů mého raného mládí - no, který kluk si nehrál na nindžu ;-) . V roce 2009, kdy jsem film znovu viděl už mířím s hodnocením trošku níže, i když Hiroyuki Sanada předvádí moc pěkné kousky. ()
V osmdesátých letech komunisté pochopili, že i pionýři potřebují pořádné dobrodružství. Z NSR se vrátil Vinnetou, z Italie k nám přes TV vtrhl Sandokan a nakonec přišli i nindžové. Všechno to jsou levné dobrodružné filmy bez nějakých vyšších ambicí, ale za totáče jsme na ně zírali s otevřenou pusou. Čuk a Gek s Timurem a jeho partou pelášili zpátky do SSSR. Jen je mi líto, že Češi nic takového nedokáži vyrobit. Šógunovi nindžové si vystačí s lesem za městem, kam se dovezou kamery a sudy s kečupem, a řežba může začít. My máme taky krásné lesy, jenže se tam prohání akorát tak Troška. Copak se Češi nedokáží řezat do krve? ()
Galerie (14)
Photo © Toei Company
Reklama