Gepard

Kdysi dávno byla doba, kdy bylo možné natočit ohromný výpravný snímek, který byl autorský a umělecký zároveň... To je případ Geparda, kde vás rozseká uplně všechno od kostýmu, choreografii, obrazu, hudby až po hloubku postav (lidský rozměr Burta Lancastera je fenomenální!!!) a téma, které je zpracované způsobem příznačným pro umělecké snímky. Doporučuji se podívat na americký i na italský trailer. V USA se láká na mnoho dlouhých polibků slavných filmových hvězd a Italský trailer pracuje s něčím znepokojivým, co nutí pokládat si otázky.. (29.08.2010)

Sklamanie. Pozerat, ako sa 3 hodiny zabáva šľachta, bez nejakých dramatických prvkov, bez ztraty blízkych, bez nejakých bankrotov či dejových zvratov, je ztrata času. Ani spracovanie nie je silnou stránkou snímku. Ak očakávate, ako sa Sicília mení v porevolučných rokoch, nedočkáte sa. Okrem problémikov so svatbou jedného synovca a dosadením miest do novozniknutých politických miestečiek sa v ňom nič podstatné nedeje. A s 3 hodinami je to takmer utrpenie. Film má určite aj svoje klady, ale tie sa príbehu netýkajú. Jedným z nich je Lancaster, ktorý vedel postave vtisnúť na jednej strane horúcu sicílsku krv, na druhej vznešenosť a šarm šľachtica. No a nesmieme zabudnúť na krásnu a zvodnú Claudiu Cardinalovú. Bohužiaľ, menšia rola Hilla nijako nezaujme. Hodnotenie: 50% (16.08.2013)

Vo svojej knižnici mám aj predlohu filmu od G.T. di Lampedusu. Samotný film som po mnohých rokoch videl opakovane. Moje pôvodné dojmy sa nezmenili. Aj keď trojhodinová dĺžka filmu mnohých odradzuje, je pre celkové vyznenie filmu primeraná. To nebol film iba o revolúcii, ktorý by si vyžadoval svižnejšie tempo a viac akčnosti, ale predovšetkým film o pomalom, evolučnom odumieraní jedného spoločenského usporiadania a jeho nahradení iným. Na koho strane sú sympatie tvorcov je nepochybné. Burt Lancaster podal skvelý výkon, v ktorom sa spojilo odchádzanie aristokracie s jeho odchádzaním z mladosti. A valčík s Claudiou Cardinale je viac, ako len epizódkou filmu. (21.05.2013)

Viscontiho tvůrčí adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa zachycuje výsek ze života stárnoucího sicilského aristokrata v čase mocenského oslabení šlechty a vzestupu zámožného měšťanstva. Tento poslední gepard (a „poslední potomek svého rodu“ sui generis) asistuje hodnotové i společenské proměně (hraje si bezmála na jejího režiséra), aby zkáze nepodlehlo vše, co je jí ohrožené, nicméně nakonec shledává, že nastalé zpovrchnění vše minulé poskvrnilo. Jeho milovaný synovec Tancredi pozbývá svých mladických ideálů a své původní rebelantství nahrazuje maloměstskou (nebo velkoměstskou) usedlostí a kariérismem a cesta aristokratismu jím končí ve slepé uličce. (26.04.2009)

Vznikol tento film len kvôli záverečnému, masívnemu trištvrtehodinovému bálu? Mne sa to tak javí. Pretože dravá, úvodná ( opäť trištvrtehodinka ), zanikne a divák sa musí brodiť hodinu aj pol dlhým melodramatickým bahnom ( nemám nič proti emocionálnym scénam, len musia mať gule ), kým nepríde záver ( bál, večierok, na tom nezáleží ) a divák pretancuje zvyšnú chuť do diela. (06.10.2017)