Rocco e i suoi fratelli
Rocco et ses frères
Rocco and His Brothers
Rocco a jeho bratia
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot, Katina Paxinou, Alessandra Panaro, Spiros Focás, Max Cartier, Corrado Pani, Claudia Mori, Adriana Asti (více)Obsahy(1)
Italský film vynikajícího režiséra Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři patří k stěžejním dílům současné světové kinematografie. Je to film hluboce lidský. Vypráví o osudech pěti bratří, kteří přicházejí z venkova do velkého města hledat obživu. Visconti mistrovsky vykreslil jednotlivé charaktery. Dobrý až neskutečně dobrý Rocco nelituje ani největší obětí pro svého bezcharakterního bratra Simona: vzdá se lásky, přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky a nakonec se pokouší krýt Simona před policií, třebaže ví, že je vrahem dívky, kterou miloval. Je někdy až těžké pochopit takovou bratrskou lásku. Proto je divákům nejbližší z bratří mladý Ciro, jdoucí cílevědomě za správnou představou poctivého života. V jeho závěrečných slovech vidíme poslání filmu: lidé musí znát a plnit své povinnosti. Kdo se jim zpronevěří, sám se vyloučí z lidské společnosti, jako právě Simon. A poctiví lidé nemohou ztratit víru, že nový svět bude lepší. Porota benátského bienále 1960 jej vyznamenala Zvláštní cenou a současně získal cenu FIPRESCI. Na XII. FFP 1961 byl film poctěn cenou v kategorii filmů bojujících za sociální pokrok. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (76)
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Možná jde o mistrovské dílo italského neorealismu, pro mne však bohužel taky dosti pomalé, neskutečně dlouhé a italsky uřvané dílo. Viscontiho Rocco zkrátka nebyl mým šálkem čaje pro osvěžení, spíš inspirací pro usnutí u televize. A tak můžu hodnotit jen první polovinu filmu. Sorry, Rocco a Tví bratři... ()
Moc jsem se těšil na tento snímek, ale nakonec musím konstatovat určité zklamání. Ano, motivace jednání postav (snad až s výjimkou Nadi) je krásně vykreslená, ale celkový dojem mi pokazilo tempo vyprávění, které působilo příliš rozvláčně. A finále sklouzlo do nehorázného patosu. Promiňte signor Visconti, ale natočil jste lepší filmy. ()
Nástrahy velkoměsta jsou nevyzpytatelné. Jednomu bratrovi můžou prachy, chlast a děvky zničit slibnou kariéru, život i charakter, u druhého se může naopak projevit jeho gigantický altruismus, který však s sebou paradoxně nakonec přináší sebedestrukci a více zla než užitku (ne nadarmo všichni starověcí a středověcí světci končí ukřižovaní/ rozčtvrcení/ bez hlavy atd.). Samotný závěr filmu však nepatří ani jednomu z nich ( i přes tragické vyvrcholení jejich milostného trojúhelníku), ale nenápadnému bratrovi vzadu, jež byl do té doby asi nejnevýraznější figurou celého dramatu. Právě on nese poselství, které bylo pro tehdejší Itálii v jejích těžkých poválečných "neo-realistických" časech velmi užitečné - zůstat u poctivé práce, nevymýšlet riskantní pokusy na zbohatnutí, neztratit vůli a naději, nezapomínat na rodinu, zatnout zuby a čekat až přijde ten lepší svět. ()
Ač téměř tříhodinový, přesto dostatečně poutavý a dramaticky natočený příběh pěti bratrů. Vyrovnaně podané příklady toho, jak dokáže původem vesničany změnit městská aglomerace a její nástrahy (konkrétně Milán). Zatímco Simone propadne alkoholu a prostitutkám, Ciro naopak dokáže vystudovat a získat místo v rozvíjející se továrně. Někde mezi těmito dvěma pak stojí Rocco perfektně zahraný mladým Delonem. Simonem způsobená tragédie v závěru nepostrádá dostatek gradace napětí a herecké dramatiky němých filmů, čímž ohromuje. ()
Vrcholný zážitek letošní LFŠ. Vzhledem ke stopáži a k jistým nejasným očekáváním stran mého prvního Viscontiho (pozdě, já vím...) jsem očekával pomalou inteleguání záležitost, kterou se bude nutné trochu prokousávat. Ale dostal jsem napínavý, jímavý a zároveň hloubavý film od první minuty. A bože - to snímání. Viscontiho dvorní kameraman Guiseppe Rotunno natočil Rocca tak, že by se dalo každé políčko filmu zarámovat a věšet na zeď. Namontování Dostojevského a Bible (jak o tom trefně ve svém komentáři hovoří Vypravěč) na příběh ze současné Itálie z filmu sice trochu čouhá, ale funguje to. Visconti ve svém vrcholném snímku hledá a obnažuje kořeny lidského zla, ale zároveň měří každé postavě i podíl na něm. Na svém divákovi pak nechává, jak rozřeší úvahu, zda je horší pasivní přístup Victora, Simoneho hrubiánská touha po přepychu, Roccovo (aka Aljošovo) věčné ustupování nebo celoživotní slabost prostitutky Nadi. ()
Reklama