Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot, Katina Paxinou, Alessandra Panaro, Spiros Focás, Max Cartier, Corrado Pani, Claudia Mori, Adriana Asti (více)Obsahy(1)
Italský film vynikajícího režiséra Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři patří k stěžejním dílům současné světové kinematografie. Je to film hluboce lidský. Vypráví o osudech pěti bratří, kteří přicházejí z venkova do velkého města hledat obživu. Visconti mistrovsky vykreslil jednotlivé charaktery. Dobrý až neskutečně dobrý Rocco nelituje ani největší obětí pro svého bezcharakterního bratra Simona: vzdá se lásky, přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky a nakonec se pokouší krýt Simona před policií, třebaže ví, že je vrahem dívky, kterou miloval. Je někdy až těžké pochopit takovou bratrskou lásku. Proto je divákům nejbližší z bratří mladý Ciro, jdoucí cílevědomě za správnou představou poctivého života. V jeho závěrečných slovech vidíme poslání filmu: lidé musí znát a plnit své povinnosti. Kdo se jim zpronevěří, sám se vyloučí z lidské společnosti, jako právě Simon. A poctiví lidé nemohou ztratit víru, že nový svět bude lepší. Porota benátského bienále 1960 jej vyznamenala Zvláštní cenou a současně získal cenu FIPRESCI. Na XII. FFP 1961 byl film poctěn cenou v kategorii filmů bojujících za sociální pokrok. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (77)
5/10 Diky rozesekani osudu rodiny do samostatnych povidek je stopaz snesitelnejsi nez byt to v jednom kuse, takze se vysledek da oznacit za divatelny. Samotne tema konfliktu v rodine bude nejspis vsem az na jedinacky a sirotky blizke a omladina pilujici sve herecke umeni presvedciva, takze jednou a dost. ()
Ač téměř tříhodinový, přesto dostatečně poutavý a dramaticky natočený příběh pěti bratrů. Vyrovnaně podané příklady toho, jak dokáže původem vesničany změnit městská aglomerace a její nástrahy (konkrétně Milán). Zatímco Simone propadne alkoholu a prostitutkám, Ciro naopak dokáže vystudovat a získat místo v rozvíjející se továrně. Někde mezi těmito dvěma pak stojí Rocco perfektně zahraný mladým Delonem. Simonem způsobená tragédie v závěru nepostrádá dostatek gradace napětí a herecké dramatiky němých filmů, čímž ohromuje. ()
Čistá ambivalencia. Ten film krásne a kultovo vyzerá. Visconti bol geniálny režisér, pokiaľ išlo o stavbu scény, výtvarnú stránku, kameru a hudbu. Ale tie postavy! Nevýrazný Rocco a jeho rodina: Dvaja bratia do počtu a jeden psychopatický idiot, ich spoločná štetka a fanatická mater. Jediná normálna postava bola Cardinale, pretože o nej nič nevieme. Všetko je krásne a čiernobiele, až pokým nedojde na vyhrotený okamžik, ktorý je vždy teatrálny a smiešny. Snažil som sa to vstrebať, ale v klúčových momentoch som sa skrátka smial. Zapamätám si scénu budenia synov kvôli snehu a hľadaniu práce, a potom exteriérové scény a celky. Lenže ten film trval tri hodiny. ()
Může to být, jak chce oslavované dílo, ale pro mě je to prostě moc zdlouhavé a ano, v některých momentech až tak neskutečně teatrální, že to je prostě směšné. Ani to finální zabití není nijak moc dobře natočeno. On neorealismus není podle všeho nutně realismus. Zajímavé postavy možná, ale neoslnily mě natolik, abych jim propadl a zajímal se o jejich osudy. ()
Druhý pohľad po pol storočí znamená štandardne hviezdičku dolu. Nepomáha ani to, že ide o predstaviteľa talianskeho neorealizmu, nakrúteného slávnym režisérom, v ktorom hviezdia mladučké hviezdy, ako Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot a dokonca i Claudia Cardinale, hudbu obstaral Nino Rota a komunistickí cenzori tento film ochotne prepustili cez svoje sito. Tak čo viac by sme si mohli priať? No, napríklad kratšiu stopáž, aby hluk a gestá rodiny z Lukánie nepripomínali hluk a gestá rodiny z cigánskej osady, menej melodrámy a prehrávania, a to by na začiatok aj stačilo. V žiadnom prípade to nie je zlý a nezaujímavý film, akurát nevyčnieva príliš vysoko nad priemerom. ()
Reklama